první takové volby proběhnou již v dubnu v Maďarsku, kterému od roku 2010 vládne pevnou rukou Viktor Orbán. Vliv maďarského premiéra je přitom možné cítit nejen v Evropě, ale i na druhé straně Atlantiku: Orbán tahá za nitky na politické scéně v Maďarsku a po nedávných volbách také v Česku, na úrovni Evropské unie zasahuje ve prospěch ruských zájmů a udržuje blízké vztahy s národoveckými, až krajně pravicovými hnutími od francouzského Národního sdružení po americké republikány.
V parlamentních volbách má nicméně Orbán poprvé od návratu k moci před patnácti lety vážného vyzyvatele: Pétera Magyara, lídra opoziční aliance Respekt a svoboda (TISZA). Tomuto někdejšímu Orbánovu spojenci se podařilo dosáhnout překvapivě dobrého výsledku ve volbách do Evropského parlamentu a průzkumy naznačují, že by mohl v dubnu přesvědčivě zvítězit i na domácí půdě. Agregát průzkumů serveru Politico dává Magyarovi v průměru třináctiprocentní náskok před Orbánovou stranou Fidesz, a tím pádem i naději na získání ústavní většiny, kterou dosud držela vládní strana. Potřebnou pětiprocentní podporu pro vstup do parlamentu soustavně překračuje už jen jedna další strana, fašizující Hnutí Naše vlast (MH). Tradiční opozici naopak prakticky úplně pohltila TISZA.
Maďarští voliči jsou především znechuceni hospodářskými výsledky Orbánovy vlády, která se v posledních letech nedokázala vypořádat s vysokou inflací, pomalu rostoucími mzdami a vysokým zadlužením. Maďarsko čím dál víc zaostává za ostatními středoevropskými zeměmi, zejména pak za Českem a Polskem. Zatímco Česká republika se v životní úrovni dostala na 91 % průměru Evropské unie, Maďarsko dosahuje pouhých 77 %.
Maďaři mají také v průměru podstatně nižší mzdy než Češi nebo Poláci, zato trpěli od covidové pandemie zdaleka nejvyšší kumulativní inflací v celé Evropské unii. Týká se to především cen jídla a také bydlení, jehož ceny vzrostly od roku 2010 opět nejvíc v EU.
prezident Orbán?
Většina vlád by si za takovéto situace mohla pomalu začít balit kufry, Maďarsko však právě Orbánovou vinou není normální země, kde platí běžná pravidla demokratické politiky. Fidesz má v první řadě obrovskou výhodu na mediální scéně, kde v posledních letech zcela ovládl veřejnoprávní i velkou část privátních médií.
„Orbán se dlouhodobě stylizuje do role jediného politika, který může zabránit vtažení Maďarska do války, zatímco opozici obviňuje z posluhování zájmům Evropské unie a ukrajinského prezidenta Zelenského.“
Svým potřebám také uzpůsobil volební systém a může se v kampani spoléhat na obří státní aparát i prakticky neomezenou možnost schvalovat zákony. Orbán už mimo jiné začal se zvyšováním penzí, když zavádí dokonce čtrnáctý důchod – ten třináctý dostali maďarští penzisté před pěti lety. Maďarská státní pokladna se tak sice vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji dostává na zcela destruktivní trajektorii, v zápalu předvolebního boje na tom ale podle všeho nezáleží. Předseda vlády také nedávno objel velká maďarská města s „protiválečnou“ kampaní, která bude bezpochyby jedním z pilířů jeho volební strategie. Orbán se dlouhodobě stylizuje do role jediného politika, který může zabránit vtažení Maďarska do války, zatímco opozici obviňuje z posluhování zájmům Evropské unie a ukrajinského prezidenta Zelenského.
Odborníci ovšem varují i před systémovými změnami, jejichž rychlé prosazení Orbánovi umožňuje již zmíněná ústavní většina v parlamentu. Volební expert Róbert László kupříkladu očekává, že by mohlo dojít ke zrušení bonusu pro vítěze, snížení hranice pro vstup do parlamentu pod 5 procent, a možná dokonce k zavedení zcela proporčního systému.
Všechny tyto kroky by opozici zabránily v získání ústavní většiny a snížily by pravděpodobnost, že se Magyarovi podaří zlomit mocenský monopol Fideszu. Uvnitř vládní strany se také živě diskutuje o možnosti zcela změnit ústavní systém Maďarska z parlamentního na prezidentský. V Maďarsku stále volí prezidenta parlament, bylo by tedy možné do úřadu ještě před volbami zvolit Orbána a následně mu zásadně zvýšit pravomoci. Opozici by pak byl v případě vítězství znovu výrazně omezen manévrovací prostor, protože by se musela vypořádat s nepřátelsky naladěnou hlavou státu.
dominový efekt
Objevují se i spekulace o ještě extrémnějších možných krocích současného režimu, mezi které by patřila Magyarova volební diskvalifikace nebo rovnou uvěznění. Opoziční lídr už je delší dobu popotahován po soudech kvůli nejrůznějším kauzám, které označuje za úmyslně vykonstruované, dosud se však mohl opřít o europoslaneckou imunitu. Podobný krok nápadně připomínající putinovské Rusko by se ale mohl Orbánovi nakonec vymstít a vyvolat masový odpor veřejnosti, který by nakonec přivodil mnohem radikálnější odklon od režimu než běžná volební prohra. Maďarsko přece jen zůstává členem Evropské unie a Severoatlantické aliance a už v tuto chvíli dávají občané účastí na obřích opozičních demonstracích najevo, že jim s režimem dochází trpělivost.
Pokud by se Magyarovi podařilo zvítězit a otočit kurz země pryč od Ruska, Číny a dalších diktatur, jak to v kampani otevřeně deklaruje, znamenalo by to v každém případě oslabení proruských sil takřka v celém západním světě. Orbán je zdrojem inspirace i důležitým spojencem pro řadu Trumpových blízkých spolupracovníků a vzhlíží k němu populističtí a proruští politici napříč Evropou.
Jeho odstavení od moci má proto potenciál spustit dominový efekt, který musí děsit jak Rusko, tak i Trumpovu administrativu. Už v tuto chvíli se objevují první zprávy o ruském vměšování a kybernetických útocích namířených proti opozici, které budou s blížícími se volbami bezpochyby sílit. Stejně tak se dá očekávat, že se Orbánovi pokusí pomoci se znovuzvolením Trump, který zatím Maďarsku udělil roční výjimku z amerických sankcí na dovoz ruského plynu a ropy.
Maďarský premiér usiluje zejména o uspořádání „mírového“ summitu mezi Trumpem a Putinem v Budapešti, který by pomohl posílit jeho domácí reputaci mírotvůrce a významného mezinárodního hráče. Dosud ale tato snaha nepřinesla konkrétní plody a poslední schůzka mezi americkým a ruským prezidentem se uskutečnila na Aljašce.
roztříštěná opozice
Další klíčové volby – tentokrát pro celý region Blízkého východu – se uskuteční v Izraeli. Dojde k nim přitom nejpozději na konci října, přestože se v posledních dnech objevily spekulace, že by se mohl premiér Benjamin Netanjahu pokusit zaskočit opozici vypsáním mnohem dřívějších, červnových předčasných voleb.
Ať už volby izraelské proběhnou v jakémkoli termínu, Netanjahu v nich bude bojovat o své politické přežití a dost možná i osobní svobodu. Přestože si izraelský premiér získal zpět část podpory veřejnosti úspěšnými vojenskými operacemi proti libanonskému Hizballáhu nebo teokratickému režimu v Teheránu, řada obyvatel mu není ochotná zapomenout politickou odpovědnost za masakr ze 7. října 2023 ani četná obvinění z korupce.
„Bezmála osmdesátiletý Netanjahu má dost možná ještě větší motivaci než Orbán, aby se udržel u moci i po volbách.“
V Netanjahuově vládě navíc sedí pro většinu Izraelců nepřijatelní extremisté jako například ministr pro národní bezpečnost Itamar Ben Gvir nebo ministr financí Becal’el Smotrič, kteří se nijak netají genocidními ambicemi vůči palestinskému obyvatelstvu.
Opoziční blok je v průzkumech dlouhodobě silnější než Netanjahu a jeho spojenci, potýká se ovšem s obrovskou roztříštěností a absencí jednoznačného lídra, jakým se v Maďarsku stal Péter Magyar. Jednu dobu se zdálo, že tímto lídrem může být někdejší ministr obrany Benny Ganc nebo expremiér Naftali Bennet, jejich uskupení se ovšem znovu hluboko propadla za Netanjahuovu stranu Likud, a je dokonce možné, že Gancova strana vůbec nepronikne do parlamentu. Většina šetření kromě toho ukazuje, že by se opozice musela znovu opírat o jednu z arabských stran – s největší pravděpodobností o konzervativní Ra’am, který už se krátce podílel na vládě mezi lety 2021 a 2022. Koalice s arabskými stranami je přitom vzhledem k náladám ve válkou unavené společnosti značně kontroverzní a některé opoziční strany ji předem vylučují.
boj o přežití
Bezmála osmdesátiletý Netanjahu má dost možná ještě větší motivaci než Orbán, aby se udržel u moci i po volbách. Již v tuto chvíli s ním probíhá soud, jehož výsledkem by mohlo být premiérovo odsouzení a uvěznění – podobně už dříve skončili někteří Netanjahuovi předchůdci v úřadu předsedy vlády nebo třeba jeden exprezident.
Na rozdíl od maďarského předsedy vlády ovšem Netanjahu nemá k dispozici srovnatelný mocenský aparát a jeho vláda už v tuto chvíli zcela závisí na nevypočitatelných koaličních partnerech. V Izraeli se navíc díky obrovskému tlaku veřejnosti podařilo ubránit nezávislý Nejvyšší soud, který by mohl zablokovat pokusy o zásahy do volebního procesu, kupříkladu čas od času diskutovaný zákaz některé z arabských stran.
Ani situace, kdy by opozice získala dostatečný počet mandátů pro sestavení vlastní vlády, ovšem ještě nemusí znamenat Netanjahuův definitivní politický konec. Jak se ukázalo právě mezi lety 2020 a 2021, nesourodé opoziční strany sjednocuje právě jen odpor k šéfovi Likudu – a to pro efektivní vládnutí jednoduše nestačí. Široká koalice proti současnému premiérovi tedy může snadno skončit dalším rychlým krachem a Netanjahuovým triumfálním návratem do čela země.
klíčové midtermy
Zatímco v Izraeli i v Maďarsku se bude letos rozhodovat o šéfovi příští vlády, v amerických volbách se začátkem listopadu hraje na první pohled s menšími sázkami. Takzvané midtermy rozhodnou „jen“ o složení sněmovny reprezentantů, třetiny senátu a obsazení několika desítek guvernérských postů. Prezidentem bez ohledu na výsledek zůstane i nadále Donald Trump.
Kontrola nad oběma komorami kongresu je nicméně pro efektivní výkon prezidentské funkce nesmírně důležitá a z Trumpa by se už při pouhé ztrátě sněmovny stal lame duck – doslova chromá kachna, která toho zvláště na domácí politické scéně mnoho nezmůže. Pro současného prezidenta by to byla zvláště velká rána, protože pokoušel dosud samotné ústavní limity svého úřadu, aniž by mu spřátelený kongres kladl do cesty jakékoli překážky.
S demokratickou většinou ve sněmovně, nebo dokonce v senátu by takové štěstí neměl a Trump rozhodně není typem politika, který by se dokázal na důležitých krocích dohodnout s opozicí. Je pro něj tedy klíčové, aby si kontrolu nad oběma komorami kongresu udržel za každou cenu.
V tuto chvíli mají do midtermů bezpochyby lépe nakročeno demokraté. Opozice tento druh voleb zpravidla vyhrává, a Trump je navíc mimořádně neoblíbený a ztrácí podporu voličských skupin, které mu napomohly do Bílého domu. Jde zejména o Hispánce vyděšené tvrdým postupem proti nelegálním imigrantům včetně těch, kteří v zemi spořádaně žili dlouhá léta nebo i desetiletí.
„Trump v uplynulém roce nevybíravě tlačil na Ukrajinu, aby přistoupila na příměří za každou cenu, a neprojevoval valnou ochotu pomoci evropským členům NATO v případě napadení Ruskem.“
Mezi nehispánskými voliči prezidentovi na popularitě ubírají zejména rostoucí ceny, do kterých se projevují nepopulární vysoká cla uvalená prakticky na zboží z dovozu. Trumpovi se navíc pod rukama drolí jeho vlastní vítězná koalice, která na sebe veřejně a nevybíravě útočí kvůli neshodě na tématech, jako je podpora Izraele nebo třeba otázka prezidentovy blízkosti k odsouzenému pedofilovi Jeffreymu Epsteinovi.
naděje pro Ukrajinu
Republikánské straně nevyšel ani oblíbený trik, který jí měl zvýšit šanci na udržení sněmovny: na výhodné překreslení volebních okrsků známé jako gerrymandering ve státě Texas reagovala stejným krokem demokratická Kalifornie, takže se budou efekty tohoto kroku s největší pravděpodobností rovnat nule.
Je nicméně stále možné, že se Trumpovi podaří získat zpět část podpory zásadním snížením cen ropy, ke kterému by mohla přispět případná vojenská intervence ve Venezuele. Tvrdý postup vůči Madurově diktatuře by kromě toho mohl zmobilizovat tu část hispánských voličů, která pochází z Venezuely, Kuby nebo Nikaragui a touží po svržení tamních levicových autoritářů.
Pokud demokraté přesto získají alespoň kontrolu nad sněmovnou reprezentantů, uleví se zejména Ukrajině a evropským spojencům USA. Trump v uplynulém roce nevybíravě tlačil na Ukrajinu, aby přistoupila na příměří za každou cenu, a neprojevoval valnou ochotu pomoci evropským členům NATO v případě napadení Ruskem.
Demonstrace spolku Milion chvilek pro demokracii na Staroměstském náměstí v Praze.
Demokraté jsou v tomto ohledu mnohem čitelnějšími partnery, pokud mezi nimi ovšem nepřeváží socialistické a zároveň silně pacifistické křídlo, jehož vycházející hvězda se nedávno stala starostou New Yorku. Problémem je i prostý fakt, že do listopadu stále zbývá dost času na to, aby Trump napáchal další škody ve vztahu k Ukrajině a možná ji i přinutil k tomu, aby splnila většinu ruských požadavků a vzdala se zásadní části území.
další důležité volby
Důležité volby s dopady zejména na domácí politiku se v průběhu roku 2026 uskuteční i v řadě dalších zemích nejen na „starém kontinentu“. Už v březnu se v zemských volbách v Bádensku-Württembersku a Porýní-Falci ukáže, jestli se německému kancléři Friedrichu Merzovi podařilo zastavit nárůst krajně pravicové a zároveň silně proruské Alternativy pro Německo (AfD), nebo jestli se její vliv dále rozšíří i v bývalém Západním Německu.
O dva měsíce později se pro změnu k regionálním volbám vydají Skotové a Velšané, zatímco část Angličanů bude mít možnost hlasovat ve volbách do místních zastupitelstev. Ve všech těchto kláních se očekává dramatický propad vládních labouristů, který podle pozorovatelů téměř jistě povede k pádu neoblíbeného premiéra Keira Starmera a hledání nového lídra.
V říjnu se pak ukáže, zdali bude Brazílii i nadále vládnout stárnoucí (tou dobou již 81letý) levicový prezident Lula da Silva, nebo se k moci podobně jako v řadě dalších latinskoamerických zemí vrátí pravice. Příštím brazilským prezidentem by se dokonce mohl stát další Bolsonaro, ačkoli to jistě nebude exprezident Jair Bolsonaro, kterému bylo zakázáno kandidovat vzhledem k plánům na vojenský převrat.
Prezidentské ambice ovšem neskrývá jeho nejstarší syn, senátor Flávio Bolsonaro, a dlouho se spekuluje i o možnosti, že by mohla kandidovat Jairova manželka Michelle. Hlavní otázkou v tuto chvíli zůstává, zdali se umírněná pravice sjednotí za některým členem Bolsonarovy rodiny, nebo se raději pokusí tento kontroverzní politický klan obejít a nasadit vlastního kandidáta – třeba některého z oblíbených guvernérů.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.