andrej Babiš je celou svojí bytostí člověkem z odlišné kultury, než jakou je evropská demokratická politika. Přesto v naší zemi dokáže vyhrávat volby. Můžeme spekulovat nad tím, co to vypovídá o české společnosti, ale na prvním místě musíme přijmout realitu. Babiš skutečně dokáže vyhrávat a dokáže si zařídit (či spíše vyrobit) koaliční partnery, již odpovídají jeho krevní skupině. Tyto strany spojuje odpor vůči liberální Evropě a příklon k vládě pevné ruky. Tak to odpovídá i Babišovu osobnímu založení.
Ačkoli si uvědomujeme všechny tyto rysy, jež s sebou nesou krajní rizika pro Českou republiku, musíme jeho vítězství přijmout jako holý fakt.
Prezident jmenuje Andreje Babiše premiérem proto, že to odpovídá naší ústavě a pravidlům politické soutěže. Babiš se sice zcela vymyká představám většiny prozápadních Čechů o tom, jak má vypadat ministerský předseda, žijeme ale v naší zemi se spoluobčany, kterým se naopak jeho autokratický a dryáčnický styl líbí a jsou ochotni ho podporovat navzdory trestnímu stíhání i poškozování konkurenčního prostředí silou jeho impéria. A že se tohoto impéria prý vzdal, to se dříve nebo později ukáže jen jako naivní chiméra.
Nyní je to ale už jedno.
Babiš vyhrál a osud České republiky je do značné míry v jeho moci. O tu míru jeho moci sice povedeme neustálý zápas, ale on tahá za delší stranu špagátu. Nestojí proti němu nyní v podstatě žádná relevantní politická síla. Jenom chumel trpaslíků, kteří ze sebe dělají trpaslíky ještě menší svou neschopností se spojit.
Prezidentovi můžeme vyčítat jedině to, že měl se jmenováním Babiše počkat pár dní, než proběhne potřebná debata o Babišově deklaraci, že se „do smrti“ vzdává Agrofertu. Jinak ale Petr Pavel vystupoval správně a alespoň formálně donutil Babiše k respektu vůči pravidlům. I to je jistý malý úspěch, který může v budoucnu k něčemu být.
Jestli chceme, aby byl prezident garantem ústavnosti, musíme respektovat i to, že v úterý Babiše pověří sestavením vlády. A vězme, že Babiš sestaví tak antizápadní a ve své podstatě proruskou vládu, že právě tu ústavnost a její garance budeme skutečně hodně potřebovat. Přistupujme k nové situaci bez nejmenších iluzí.
Není těžké uhodnout, co nás čeká. Vedle plundrování rozpočtu státu to bude zejména hrozivá ostuda a ztráta cti v zahraniční politice, která je nejlepším zrcadlem duší státních představitelů.
Můžeme očekávat zradu Ukrajiny, což je de facto zrada našich vlastních bezpečnostních zájmů. Ale polovina Čechů tyto zájmy vidí jinak než my a dokázali se na rozdíl od roku 2021 dobře zorganizovat. Tím vlastně i my sami poneseme svůj díl viny za tuto zradu.
Perspektiva české liberální politiky je v éře současné renesance radikálního nacionalismu a neofašismu více než chmurná. Extrémní radikálové tu ruku v ruce usilují o vygumování politického středu, který byl přitom po dlouhá léta vedoucí silou konstruktivní a moderní politiky zaručující širokou paletu svobod a právních jistot.
Tento přehledný svět se nyní hroutí a buďme k sobě upřímní. Nezničil ho u nás jen Babiš, v Maďarsku Orbán a na Slovensku Fico. Ničí ho fatální impotence našich politických stran, našich politických lídrů i našich „svobodných“ médií, která se celou dobu chovají tak, jako by se nechumelilo. S naprostou ignorancí vůči ohrožení demokracie a právního státu potápěla naše slušné, byť nepříliš schopné politiky v infantilních pseudokauzách, jež se nedají ani náhodou poměřovat s otřesnými kauzami Andreje Babiše.
Když to celé shrneme, musíme čestně uznat, že liberální část společnosti si nedokázala zabezpečit důstojnou úroveň politického vedení státu. Politici Fialovy vlády působili, jako by se pro svoji prohru už dávno rozhodli a vydali se vědomě na nezadržitelný pochod do katastrofy. Ne že by vládli nějak skandálně špatným způsobem, nýbrž že projevili politickou a komunikační impotenci, kterou vyklidili opozici prostor. Je to velká škoda, protože v zásadních věcech se tato vláda chovala správně.
Koalice SPOLU se navíc rozložila hned po volbách a její lídři tím ukázali svoji nezodpovědnost, kapitulantství a uzavřenost do svých stranických pidiproblémů místo toho, aby ihned formovali silnou alternativu k populistické antiliberální politice.
Kéž bychom se z toho poučili a vybudovali novou a integrovanou politickou sílu, novou koalici na obranu důstojnosti, svobody a rozumu proti hlouposti a lhaní. A také na obranu před rozkladným vlivem všudypřítomných přisluhovačů Moskvy.
Neházejme všechno jen na politiky. Současný stav státu je také projevem naší vlastní neschopnosti a našeho vlastního selhání. Obnova politické vitality demokraticky myslících prozápadních Čechů bude těžkým a dlouhodobým úkolem. Slabost je v politice smrtelný hřích.
Proto Andrej Babiš vstupuje do Strakovy akademie jako faktický vítěz.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.