podstatou programu hnutí ANO bude stát blahobytu i levné energie po slovenském vzoru, přičemž otázka, kde na to vezmeme, je považována za plytkou. Případně se nabízí odpověď, že to zaplatí výnosy z EET, což průměrnému voliči ANO tak nějak stačí, co na tom, že ta čísla trochu nesedí. Bez ohledu na formu znamenají nízké ceny energií pro domácnosti vysoké náklady pro státní rozpočet. Strategie dotování cen energií, kterou Babiš prosazoval během energetické krize pro Česko, nyní Slovensko dobíhá. Spolu s dalšími štědrými sociálními výdaji směřuje slovenská ekonomika pod vládou Roberta Fica k hospodářské katastrofě.
Slovenský výbor pro makroekonomické prognózy snížil odhad růstu slovenské ekonomiky pro rok 2025 na pouhých 1,3 z původně očekávaných 1,9 procent. Pro slovenský státní rozpočet takový vývoj znamená deficit na úrovni 5,2 procent HDP. Za nepříznivým vývojem stojí nejistota spojená se cly pouze částečně, navzdory tomu, že Slovensko patří k více zasaženým zemím. Hlavní příčinou oslabujícího růstu je ochlazení spotřebitelské poptávky, paradoxně v důsledku předchozí fiskální konsolidace.
Zvyšování daní podpořilo již tak relativně vysokou inflaci a výsledkem je propad růstu reálných mezd na pouhých 1,1 procenta. Pro srovnání v Česku jsou to 4,2 procenta. Zlepšení přitom není na obzoru. Autoři makroekonomické prognózy varují před negativními riziky, která mohou vyhlídky slovenské ekonomiky nadále zhoršovat. Výhled na další roky počítá s nadále zvýšenou inflací a růstem reálných mezd pod 2 procenta nejméně do roku 2028.
Opatření, která vláda přijme k nezbytné fiskální konsolidaci, nejsou známa, ale je jisté, že hospodářský růst nepodpoří. Daňové zatížení domácností nejspíše nadále vzroste, protože není moc kde jinde brát. Na potřebné reformy to ze strany vlády Roberta Fica rozhodně nevypadá.
Dosavadní fiskální konsolidace jen prohloubila strukturální problém slovenské ekonomiky, kdy HDP táhne automotive sektor obdařený štědrými investičními pobídkami. S výjimkou stavebnictví a automotive jsou všechny průmyslové sektory pod úrovní roku 2022. Reálné mzdy se nacházejí stále 2 procenta pod vrcholem z doby před covidem. Klesá jak počet zaměstnanců, tak živnostníků. Podnikatelské prostředí se nadále zhoršuje a náběh produkce v megatovárně Volva zlepší HDP, ale strukturální problém nevyřeší.
Opatření typu transakční daně dopadá mnohem více právě na malé a střední domácí podniky než na zahraniční korporáty. Strany vládní koalice debatují o jejím zmírnění a vyjmutí části poplatníků, narážejí ale na chybějící rozpočtové zdroje. Agentura Moodys již v prosinci snížila rating Slovenska, který se dnes nachází o dva stupně níže než v případě Česka.
Pokud měla stávající fiskální konsolidace srazit schodek na 4,4 procenta HDP, zjevně selhala. Problém spočívá v tom, že Ficova vláda nechce omezovat energetické dotace ani jiné benefity typu 13. důchodů, které zavedla. Ve hře je tak omezení investic, což ve finále opět kazí vyhlídky Slovenska na lepší budoucnost.
Ficovi se podařilo dovést Slovensko do hospodářské krize a ocitl se v pasti vlastních slibů. To ho dovede nevyhnutelně k volební porážce. Slovensko však čeká nejméně několik krušných let.
Česko je v nesrovnatelně lepší pozici. Se schodkem veřejných rozpočtů na úrovni 2,2 procenta HDP a veřejným dluhem 42 procent HDP, inflací okolo 2 procent cíle a rekordní úrovní veřejných investic včetně rekordních výdajů na vědu, výzkum a inovace se podařilo nastartovat zdravý a udržitelný růst. Reálné mzdy nadále porostou více než 4% tempem a přes vnější rizika se českým podnikům daří. Nečelíme potřebě zatěžovat českou ekonomiku drastickými zásahy do daňového systému.
Můžeme nadále pokračovat v dohánění investičního deficitu a procházet relativně bezbolestnou transformací k vyšší přidané hodnotě a tím i vyšší životní úrovni. Nebo můžeme věřit populistickému bludu o tom, že díky Babišovi se budeme mít lépe, a naši budoucnost projíst. Kam to vede, vidíme na Slovensku.
Čísla jasně vypovídají o tom, že česká strategie možná české domácnosti během energetické krize bolela o něco více, ale o to připravenější jsme na současné i budoucí výzvy a máme našlápnuto k hospodářské konjunktuře.
Naopak cesta štědrých podpor ze strany státu uvěznila Slovensko v cyklu vysokých deficitů, vysoké inflace a vynucené fiskální konsolidace, což má stupňující se dlouhodobé dopady do růstu HDP a životní úrovně domácností.
V těchto volbách budeme fakticky volit mezi dvěma přístupy k hospodářské strategii. Mezi strategií odpovědnou založenou na reformním úsilí, snižování deficitů a vysoké míře investic, reprezentovanou koalicí SPOLU. ANO se prezentuje strategií neodpovědnou, založenou na rozdávání zdrojů ke spotřebě i za cenu omezování investic do budoucnosti, přesně tak, jak to aplikuje Robert Fico na Slovensku.
V dobách populistických slibů Paroubkovy sociální demokracie, jimž jsou sliby hnutí ANO nápadně podobné, se často argumentovalo odpovědností k našim dětem a vnoučatům. Možná je dobré si uvědomit, že sliby hnutí ANO nedoženou až naše děti a vnoučata. Doženou nás už po roce 2030, kdy velmi silně pocítíme demografický vývoj. Ten, o kterém jsme na začátku tisíciletí mluvili jako o něčem velmi vzdáleném. Už je to tady. Nemáme prostor pro chyby. Volme moudře, nejen pro naše děti a vnoučata, ale i pro nás.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.