ve stoupajícím počtu případů máme pro daného pacienta lék, který mu prodlouží život o měsíce nebo roky, a tento lék stojí řádově stovky tisíc eur za měsíc. Jak postupovat, pokud by student či čtenář byl ministrem nebo ředitelem s omezeným rozpočtem?
Dnešní zdravotní systémy v Evropě řeší jiné dilema principu spravedlnosti: co jestli máme víc těžce nemocných než je počet lůžek? Komu dát přednost a koho nechat čekat?
Teoreticky je postup dobře rozpracován. Pokud se v izraelské restauraci odpálí arabský terorista, sanitka, která přijede jako první, musí roztřídit raněné; nelze ošetřit všechny. Důležitou komoditou je čas a třeba i množství lékařského materiálu. Zcela pragmaticky a utilitaristicky jsou jako první ošetřeni středně ranění, neboť u nich je nejvyšší šance, že čas, který do nich záchranáři investují, bude mít smysl. U těžce raněných by možná život byl také zachráněn, ale není to tak jisté a stálo by to mnoho cenných minut, které se mohly využít lépe. V praxi to znamená, že lékaři se zaměří na pacienty s otevřenými zlomeninami, zatímco pacienti s těžkým poškozením vnitřních orgánů počkají. Podobně pokud je v případě války do polní nemocnice přivezeno větší množství raněných vojáků, následuje tzv. triage, roztřídění. Chodící ranění a beznadějné případy musí počkat.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.