eutanázie je v Evropě povolena jen v zemích Beneluxu; v Nizozemí se o ní debatuje od roku 1971, od prvního případu. Česká republika tak usiluje o zvláštní primát, být první východoevropskou zemí umožňující eutanázii a být první evropskou zemí mimo Beneluxu. Za těch padesát let je debata ukončena, argumenty proti a pro mnohonásobně zváženy, diskutovány, a zastánci i odpůrci již, zdá se, nemohou vymyslet nic nového. Buď jste z nějakých důvodů pro, nebo jste z jiných důvodů proti.
A přece se za těch padesát let něco posunulo a objevily se i dva nové argumenty proti a jeden pro.
Napřed ty dva proti. První je velmi silný. Za posledních třicet let došlo k velikému posunu v léčbě bolesti a obecně v paliativní medicíně. Představy zastánců eutanázie 70. let, kdy se umírající pacient svíjí bolestí na lůžku a lékaři bezcitně přihlížejí a nechají jej se utrápit k smrti, patří do historie. Eutanázie již dávno není ani milosrdná, ani důstojná smrt, a vlastně nikdy nebyla. Platí tvrzení, že pacient 21. století, který trpí krutými a současně dlouhotrvajícími bolestmi, je pacient, který je nesprávně léčen.
„Náš nový problém je, že máme všechno, ale už nevíme, proč žít. “
V jedné studii z 90. let z Nizozemí 40 procent pacientů žádalo o eutanázii mimo jiné i z důvodu fyzické bolesti, ale jen 5 procent označovalo fyzickou bolest jako hlavní důvod. Dnes jsou čísla ještě nižší. Biologický, organický, fyzický rozměr pacienta jsme v zásadě vyřešili, trvalá a silná bolest těla není více argumentem.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.