Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jak si pohřbíváme budoucnost

.max Kašparů .stĺpčeky

Jedno staré přísloví říká, že v přítomnosti je jistá jen minulost a v budoucnosti je jistá jen smrt. V přítomnosti není jisté nic, protože přítomnost je pouze teoretický pojem, neboť v praxi vůbec neexistuje.

Jak si pohřbíváme budoucnost ILUSTRÁCIA NATÁLIA LOŽEKOVÁ/NATALIALOZEKOVA.SK

rodíme se nejen do prostoru, který je sice jistý, leč mění se každou vteřinu, a rodíme se do oné vteřiny, kterou známe pouze teoreticky, protože když k nám z budoucnosti dorazí, už opět mizí v minulosti. Čas skrze nás jen protéká a je-li v něm něco jistého, potom jen dvojice minulost a smrt.

A v tuto chvíli (která prakticky také neexistuje, protože už opět uplynula) si můžeme položit otázku, zda pro ony dva pojmy, ony dvě jistoty, má smysl prožívat přítomnost, zda má smysl vůbec existovat.

Jestli takhle nebo podobně a k tomu ještě nahlas uvažoval Sokrates před svojí ženou, nemohl se divit, že neměla pro jeho filozofování žádné pochopení a byla by ho raději viděla u nějaké pořádné manuální práce.

Uvědomíme-li si, že ony dva pojmy, minulost a smrt, jsou nám k ničemu (minulost je nenávratně pryč a smrt není zrovna tím, co bychom si přáli každý rok k narozeninám), můžeme propadnout skepsi. K čemu ten život je? Jaký má smysl? Pouze přežít?

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.max Kašparů .stĺpčeky
.diskusia
.neprehliadnite