jediné, co měl poutník v tu chvíli u sebe, byly dvě věci. Hůl, o kterou se opíral v nerovném terénu, a svítilnu, kterou si v temném lese svítil na cestu. Místo násilí začal lapka s přátelským vysvětlováním. Přesvědčoval poutníka, že pokud bude po cestě lesem držet svítilnu i hůl, ztrácí obě jeho ruce svobodu. Svobodu cokoli uchopit, cokoli obejmout, cokoli si z lesa odnést. Stále mu, jako mantru, opakoval tato slova: „Odevzdej mi je a budeš svobodný.“
Poutník chvíli váhal. Cizího muže sice neznal, ale jeho slova zněla tak laskavě a přesvědčivě, že by se jim dalo věřit. Hůl je stejně už stará a lucerna sotva drží pohromadě, ani jedno ani druhé nemá už žádnou ekonomickou hodnotu. Možná, když se zbaví obou starých věcí, získá víc.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.