postmoderní doba má tendenci žít jenom současností, nevnímat kořeny, širší souvislosti a vazby, které mohou být zcela určující. Relativizovat lze vše, včetně soudních verdiktů. Obludná manipulace dokáže ohnout realitu k nepoznání. A o to jde. Stačí osvědčené mantry propagandy a jede se dál. Ten, kdo se odváží nesouhlasit, je označen za zrádce a závistivého škůdce. Nepřipomíná vám to něco? S postupujícím časem bude stále obtížnější demaskovat to zlo, které prosáklo z nedávné minulosti do dění posledních bezmála třiceti let.
Naprostá většina špičkových kariérních kádrů se zařadila mezi vítěze sametu. Byly to výsadky naší rozvědky v mnoha různých zemích, elity pézetek, řídící důstojníci StB, a pochopitelně někteří dobře se orientující funkcionáři KSČ. Část z nich realizovala své velkolepé plány přes své potomky nebo mladší bílé koně. Náskok měli ohromný – rozjezdový kapitál, kontakty, někteří i jazykovou výbavu a zejména ty správné informace. Malá privatizace je moc nezajímala, tu nechali jiným, mimo jiné vekslákům, počkali si na tu hlavní kořist. Hledá-li někdo cesty, kterými odteklo podstatné množství zdrojů z těch asi dvou bilionů tzv. transformačních ztrát, pak je najde u nich, a asi na jejich účtech v různých daňových rájích.
Znali způsoby, jak ex post vše zlegalizovat a vytvářet nové příběhy s přelakovanou identitou (mimochodem – podle zkušených odhadů je u nás cca 300 korunových miliardářů, mnozí z nich mají tuto přímou či zprostředkovanou zkušenost). Polistopadovou politiku si ochočili a přizpůsobili ji svým zájmům.