Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Olga Lomová: K Číně se naši představitelé chovají s nepatřičnou servilitou

.jan Jandourek .forum 24 .spoločnosť

Sinoložka Olga Lomová upozorňuje na to, jak naivní představy mají někteří naši politici a ekonomové o obchodování s Čínou, a vysvětluje, proč režim v kapitalistické Číně pořád můžeme nazývat komunistickým.

Olga Lomová: K Číně se naši představitelé chovají s nepatřičnou servilitou čt Olga Lomová je česká sinoložka a překladatelka z čínštiny. Specializuje se na na literaturu, zejména poezii, čínského raného středověku.

poslední aktualitou ohledně našeho vztahu s Čínou je zpráva, že se ministerstvo vnitra stále domáhá toho, že postup policie, která vnikla do budovy stojící proti hotelu s ubytovanou čínskou delegací a dožadovala se odstranění tibetských vlajek, byl správný. Proč se tak urputně brání?

Přiznám se, že tomu nerozumím. Mohou být samozřejmě dva důvody, buďto že ministerstvo se chce očistit, že to bylo v pořádku, protože jinak by to byl samozřejmě skandál. A stejně tak může být druhý důvod, že chtějí čínským přátelům dát najevo, že dělají všechno proto, aby obhájili správnost svého jednání.  Je skandální, když naše úřady jednají v zájmu cizí mocnosti, ať si o důvodech obsahu myslíme cokoli. Úřady jsou tu od toho, aby nás bránily, ne aby proti nám bránily někoho jiného. Vytváří to dojem nepatřičné servility.

jak je to vlastně s tou výhodností ekonomické spolupráce s Čínou? Prezident Zeman stále hovoří o nějakých miliardách, ale zatím jsme celkem nic neviděli.

Jako sinologové nebo lidé, kteří čínské prostředí znají, jsme od začátku měli pochybnosti ohledně slibů pro českou ekonomiku. Moc dobře víme, že Číňané si především hledí svých národních zájmů a mají své vlastní politické i ekonomické zájmy, není důvod, proč by měli pomáhat nějakým způsobem nám. Je to dokonce i logické, svým způsobem Číňany chápu. My také máme stejně jako oni dbát na prvním místě o naše zájmy. Představa, že sblížení s Čínou založené na rezignaci na naše hodnoty nám přinese bůhvíjaké výhody, je mylná.  Připomeňme prohlášení našich ústavních činitelů, která zněla dobře uším představitelů Komunistické strany Číny. Někdy se zapomíná, že před tím slavným „restartem“ česko-čínských vztahů jsme měli naprosto regulérní diplomatické styky a o všem se dalo se vždycky jednat regulérním způsobem v rámci existujících struktur a postupů běžných diplomatických zvyklostí.

proč si ale někteří lidé myslí, že máme Číně s takovou snaživostí nadbíhat?

Myslím si, že část našich politiků, kteří se toho účastnili, na základě svého technokratického pohledu na to, jak funguje hospodářství a jak funguje Čínská lidová republika, věřila, že dělají dobrý obchod. Byl v tom jednoduchý pohled na to, že Čína je obrovský trh, ale také nedostatečná reflexe toho, jak je těžké pro nás se tam prosadit za podmínek, které v Číně panují.

Někteří zřejmě vážně věřili ekonomickým poučkám, že musíme diverzifikovat své ekonomické směřování, když jsme tak jednostranně orientováni na Německo a na Západ. Pro případ krizí mít trhy i na jiných frontách. Nevidím do hlavy našim ekonomům, ale myslím, že by jim pomalu mělo začít docházet, že obchod s Čínou není tak jednoduchý, jak vypadal původní kalkul.

Vedle naivní představy o výhodách obchodu s Čínou jsou samozřejmě v pozadí politického sbližování zájmy konkrétních ekonomických subjektů, především PPF. To je vlastně jediná firma, která z našeho obratu k Číně prokazatelně měla prospěch. Získala celostátní licenci, ve své době jako jediná zahraniční finanční společnost, pro podnikání v Číně v oblasti finančnictví. Všichni si pamatujeme, jak prezident Zeman měl tehdy Petra Kellnera po svém boku, když byl přijímán u Si Ťin-pchinga a vracel se zpátky jeho soukromým letadlem. Jako velký úspěch české firmy v Číně se také uvádí Škodovka. Škodovka byla ovšem velmi dobře usazená na čínském trhu dávno předtím, než začala česká diplomatická ofenziva.

v čem je ten rozdíl mezi námi a Západem, když anglická královna veze čínského prezidenta ve svém kočáře a Francouzi nasvítí Eiffelovku rudě?

Myslím, že jsou tam rozdíly v zásadě dva. Česká republika dnes nemá – až na výjimky – velké firmy, které by se nějakým způsobem mohly prosazovat na čínském trhu a potřebovaly by k tomu politický lobbing, takže čistě pragmaticky je naše nadbíhání z hlediska ekonomických zájmů České republiky vlastně zbytečné. Pro nás jsou charakteristické menší a střední firmy, a některé z nich se v Číně etablovaly a dobře tam fungují. Na to ale nepotřebují podporu nejvyššího stranického vedení, aby si někde našly partnera a úspěšně podnikaly. Samozřejmě by se jim hodilo, kdyby v Číně bylo transparentnější a pro zahraniční investory férovější prostředí, než jaké tam je. Ale o tom koneckonců spíše dokáže něco vyjednat Evropská unie jako celek, než Česká republika jako jeden malý stát.

Druhá věc je, že s Čínou západní země obchodují a jejich nejvyšší představitelé se chovají v Číně super zdvořile a vozí si tam delegace podnikatelů. Zároveň ale nerezignují na některé základní body vlastních hodnot. Nevydávají prohlášení, kde budou podle přání čínského velvyslanectví formulovat to či ono. Na jedné straně vyjednávají spolupráci, na druhé straně trvají na určitých zásadách, a nejde jen o často zmiňovaná lidská práva, ale také přístup na čínský trh, nebo naopak pronikání Číny do strategických odvětví v Evropě. Zde už Evropská komise mluví o regulaci, zatímco my zatím o takových věcech neuvažujeme. Zdá se mi, že na Západě je politika vůči Číně promyšlenější a zejména v poslední době začíná být ostražitější. Nejde o bombastické přijetí čínského státníka, ale o celou síť dalších jednání a rozhodnutí.

prezident Zeman má od roku 2015 čínského poradce, předsedu představenstva čínské skupiny CEFC Jie Ťien-minga. Je to jen formální, nebo mu skutečně něco radí?

Každopádně je jasné, že CEFC není jen tak nějaký soukromý subjekt a ten čínský poradce má velmi dobré vazby na – kulantně řečeno – nejvyšší kruhy čínského vedení.  Je to zvláštní, vystupuje jako poradce a objevuje se při různých příležitostech a on sám se tím velmi chlubí na webových stránkách v Číně, ale my vůbec nevíme, jak ta spolupráce probíhá. Je to dost nestandardní, představte si, jaký rozruch by vzbudilo, kdyby měl prezident amerického poradce nebo třeba poradce z Evropské unie. Také nás napadá, jestli má Si Ťin-pching českého poradce?

 
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite