Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Akcia .týždňa: Presvedč jedného nevoliča

Jaké jsou národní zkušenosti z let 1918–2018. Proč si Češi volí Zemana a Babiše?

.alexandr Vondra .forum 24 .spoločnosť

Deník FORUM 24 oslovil u příležitosti výročí 100 let od vzniku Československa známé osobnosti, aby napsaly svůj názor na to, jak se 20. století podepsalo na tom, jak žijeme a volíme v roce 2018. Přinášíme text bývalého ministra Alexandra Vondry.

Jaké jsou národní zkušenosti z let 1918–2018. Proč si Češi volí Zemana a Babiše? ods.cz/forum24 Bývalý ministr zahraničí a velvyslanec ČR v USA Alexandr Vondra.

na prahu stoletého výročí naší republiky a po právě skončených parlamentních a prezidentských volbách mě redakce deníku FORUM 24 požádala o názor, jak se oněch sto let podepsalo na tom, v čem dnes žijeme a proč volíme Zemana a Babiše. Shrnout to do několika odstavců je těžké, ale budiž, zkusím to.

Hodně se teď mluví o tom, jak je země a společnost rozdělená. Není to žádné české specifikum. Především každá svobodná a demokratická společnost – na rozdíl od společnosti totalitní – je nějak rozdělená. Názory na místo člověka ve společnosti a správu věcí veřejných se liší a pravo-levé dělení je spojené s moderní politikou dlouhodobě.

Přirozené příkopy však byly tradiční společnosti schopny přemosťovat něčím, co lidi jako jednotlivce i skupiny spojovalo. V křesťanském světě to je víra v Boha a vědomí naší omezenosti coby pozemských hříšníků. V sekularizované společnosti je to vědomí národní soudržnosti a artikulace státních zájmů, které sice mnohdy stavěly národy proti sobě, ale vnitřně je racionálně i emocionálně spojovaly.

„Právě skončená prezidentská kampaň i její výsledek názorně ukazují, jak se na ni podepsaly české stereotypy.“

V dnešním globálně propojeném světě a Evropě je to složitější – mentální vzdálenost mezi ideou „planetární civilizace“ či „společné Evropy“ na straně jedné, a atomizovanou, individualizovanou společností na straně druhé přemosťování příkopů komplikuje. Otevírají se další zlomové linie socio-ekonomické a kulturní povahy. Linie, které dělí lidi ve společnosti na ty, kterým se daří a stíhají, a na ty, kteří jsou frustrování a zaostávají. Nebo na ty, kteří různým progresivním trendům věří a sázejí na ně, a na ty, kteří se jich bojí nebo je odmítají jako sebevražedné.Také v tomto smyslu jsou však společnosti rozdělené i jinde, Británií a Francií počínaje a Německem a Polskem konče. Podepsalo se ale na naší dnešní krizi něco specificky českého?

Pomineme-li období pomnichovské republiky a protektorátu, kdy byla republika rozbita a okupována cizí mocností, lze sto let naší moderní státní existence rozdělit na éru svobodné první republiky (20 let), éru totalitního sovětského satelitu v čase studené války (přes 40 let) a éru svobodné polistopadové republiky (téměř 30 let). Všechna tři období se nepochybně podepsala na tom, co činíme a jak přemýšlíme dnes.

Éra masarykovské republiky nám evokuje ostrůvek svobody a prosperity v nepřátelském sevření našich sousedů.

 
Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite