Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Akcia .týždňa: Presvedč jedného nevoliča

Tím nejlepším na 20. století byl Chaplin

.jiří Peňás .echo24 .spoločnosť

Byl to třetí vánoční den, byla puštěná malá černobílá televize a v ní večerní zprávy, ve kterých nakonec stručně ohlásili, že den předtím ve Švýcarsku umřel Charles Chaplin.

Tím nejlepším na 20. století byl Chaplin Roland Zumbühl/wikimedia commons Chaplinova postava „tuláka“, moderního „pícara“, byla něčím, co se rodí vždy jen vzácně a vystihuje rovnou archetyp.

je to přesně čtyřicet let a já si na ten večer roku 1977 dobře pamatuju: děda zaraženě zmlkl, babička si dala ruce před pusu, jak to lidi dělají, když jsou hodně překvapení. Byli o trochu mladší než on a znali ho celý život, určitě na něj chodili do kina jako děti, smáli se mu jako dorostenci ve 20. a 30. letech, po válce určitě viděli Diktátora, možná pak Krále v New Yorku a Světla ramp, i když to už nebyl ten jejich Chaplin s buřinkou, a pak jistě četli o jeho peripetiích a problémech s Amerikou, kdy si ho komunisté snažili trochu přivlastnit, i když to nebylo dost dobře možné – a ke konci života si asi nebyli jisti, kde a jestli ještě žije.

Ale ta vánoční zpráva je musela zasáhnout, protože jestli byl v jejich století někdo slavný a zároveň někdo opravdu milovaný, tak to byl on, Charles Chaplin.

Mně bylo jedenáct a myslím, že jsem byl zaražený také. Miloval jsem totiž grotesky. Můj nejoblíbenější pořad v televizi bylo pásmo grotesek, které se vysílalo v neděli v podvečer. A nejspíš to bylo i pro dospělé to nejlepší, na co se tehdy dalo v televizi dívat (nejmenovalo se to ještě Komik a jeho svět a neuváděl to Milan Neděla, to bylo až od roku 1979, ale bylo to něco na ten způsob). Chaplinovy grotesky nebyly upřímně řečeno nejvíc groteskní a člověk při nich nedostával ty největší záchvaty smíchu: myslím, že bláznivější a dětskému světu bližší byl drastický humor Laurela a Hardyho, a prostší mysli, jako byla ta moje, stačil i šilhavý Ben Turpin. A samozřejmě hvězdami byli keystonští strážníci… Vůbec by se dalo říci, že klasický americký „slapstick“ je úžasná forma umění a že v něm nejspíš předčasně vyvrcholila kinematografie jako neverbální umění pohybu, akce, pointy a zábavy a nic lepšího už vlastně ve filmu nepřišlo.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite