Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

S feministkou či progresivistou se rychle dostanete do pasti

.kryštof Pavelka .echo 24 .spoločnosť

Před čtrnácti dny proběhla na sociálních sítích velmi vyhrocené debata ohledně vystoupení Luďka Staňka v diskusi na téma kampaně #metoo. Čím tak naštval feministky a progresivní levici? Jak se z bývalého anarchisty stane terč levičáků?

S feministkou či progresivistou se rychle dostanete do pasti jan zatorsky Ludek Stanek tvrdí, že pokud skutečně používáte kritické myšlení, nakonec se dostanete do rozporu s jakoukoliv ideologií.

nedávno jste se účastnil názorového duelu na DVTV ohledně nyní široce probírané kampaně #metoo, zaměřené na problematiku sexuálního obtěžování žen muži. Vy jste ke kampani přistupoval spíše kriticky, vaše oponentka, novinářka Silvie Lauder, ji naopak podporovala. Po odvysílání duelu se na vás snesla silně nevybíravá kritika. Proč byla reakce tak vyhrocená?

Zjevně se ukázalo, že lidé, kteří kampaň podporují z řekněme levicově progresivistických pozic, potřebují panáka, do kterého by mohli střílet. A já jim k tomu asi dobře posloužil. DVTV do debaty hledala někoho, kdo bude vystupovat z odlišných pozic než Silvie Lauder, a já to vzal hlavně proto, že mi na celé věci připadají zajímavé úhly pohledu v rámci společenského kontextu, v němž se kampaň odehrává. Je tam velmi důležitá role médií, to, jaké následky bude mít taková kampaň či kampaně na společnost, je to skutečně fascinující – paradoxně debata o sexuálním násilí či obtěžování je v rámci té kampaně jen spouštěčem pro mnohem širší společenský a politický střet. A se Silvií Lauder jsme se v tom rozhovoru samozřejmě nepochopili. Vlastně pokaždé, když jdete do debaty například s feministkou či progresivistou obecně, se rychle dostáváte do pasti. I když se totiž vymezíte vůči velice malé části diskutovaného problému, okamžitě na vás spadne ten problém celý.

přesto se nezdá, že by u nás zatím kampaň #metoo spustila podobnou lavinu jako na Západě. Čím si to vysvětlujete?

V Čechách je samozřejmě trochu jiné sociální klima. Progresivisté by asi chtěli, aby to tu bylo stejné nebo podobné jako ve Velké Británii či v USA, kde je celá debata daleko vypjatější, probíhá déle. Ale není vyloučené, že se do tohoto bodu dostaneme i tady. Pokud kampaň skutečně způsobí, že se posunou určité sociální hranice styku mezi muži a ženami, tak to sem s nějakým zpožděním dorazí. A do naší společnosti se to obtiskne. To považuji za nevyhnutelné.

na sociálních sítích jste byl označován za machistu, sexistu, padaly tam i hodně osobní urážky – většinou od lidí z řad nové levice a progresivistů. Není přitom trochu paradox, že vy sám jste se v 90. letech aktivně pohyboval na anarchistické, punkové a radikálně levicové scéně?

Je to tak, já jsem se na začátku 90. let dostal hlavně přes hudbu do styku s tehdejší ultralevicovou scénou – s anarchisty a s tehdejší Čtvrtou internacionálou, to byli fakticky trockisté. Byl jsem i na několika mezinárodních kempech, kde se týden kalilo a poslouchaly se přednášky. A je strašně zajímavé, že to, co je dnes levicový mainstream, tedy mainstreamová levicová témata, tehdy byla fakticky témata radikální levice. Tím chci říct, že celý diskurz se hodně posunul, čehož si asi málokdo všimne. Tehdy podobnou rétoriku, jakou třeba teď vidíme ohledně kampaně #metoo, mělo jen pár lidí na extrémní levici. Bylo to úplně stejně vypjaté jako teď – i ta témata byla úplně stejná. Na to, proč se z této rétoriky stal současný levicový mainstream, mám soukromou teorii – řada těch lidí prostě z undergroundu postupně přešla do struktur zelených, sociálnědemokratických stran či akademického prostředí. A dnes udávají trend. A pak je tu druhá věc – v Čechách vnímáme étos 90. let optikou nově nabyté svobody, otevření příležitostí. Ale především na Západě se 90. léta vnímají jako éra, kdy se ustavoval dnešní progresivismus. Tehdy reprezentanti těchto názorů začali sbírat politické body a jít kupředu.

není ale přeci jen rozdíl mezi punkovým étosem subkultur 90. let s jejich důrazem na revoltu – a dnešní ultrakorektní a v podstatě velmi rigidní vlnou západního progresivismu?

Asi ano – současný progresivismus je posedlý bezpečím, osobním komfortem, což je samozřejmě zcela nové téma, které tady dříve nebylo. Tématy levicového radikalismu byly původně věci jako odpor proti konzumnímu stylu života, osobní svoboda. Úplně původně právo na práci. Ale dnešní nová levice hlásá třeba právo nepracovat nebo pracovat jen čtyři hodiny denně nebo právo být šťastný. Věcí, na které by měl mít člověk jaksi automaticky právo, je najednou hrozně moc. A to se vracíme na začátek, k feministickému hnutí. Když vám feministka řekne, „chceme mít uzákoněné povinné kvóty na zastoupení žen ve vedení firem“, co to znamená? Ano, určitě jsou ženy, které by se kvůli diskriminaci na danou pozici jinak nedostaly a taková kvóta jim pomůže. Ale stejně nepopiratelný je fakt, že se tam spousta žen dostane jen na číslo, aby kvóta byla naplněna. Což znamená, že když někomu místo dáte, někomu jinému ho musíte sebrat. A v tomto případě ten někdo bude chlap. Pak přijde domů, a když se ho manželka zeptá, „kde máš prachy, cos měl za to místo dostat?“, odpoví, že jeho místo tabulkově dostala žena a jemu doporučili, ať třeba zůstane doma s dětmi. Proč to říkám: když někdo vyhraje, jiný musí prohrát. Což progresivisti ale neříkají. Oni říkají „Když vyhrajeme my, vyhrají všichni.“ Což je nesmysl, život je hra s nenulovým součtem. Není to tak, že na konci budou všichni šťastní – nebo tomu aspoň zatím nic nenasvědčuje. Už proto, že právě na téhle hraně, v tomhle bodě se láme hrana nějakého zjednodušeně řečeno kolektivistického či individualistického vidění světa.

jak se někdejší účastník mezinárodních srazů levicových radikálů vlastně dostane do pozice, kdy ho současný neolevicový dorost ostřeluje na internetu?

Mám pocit, že pokud skutečně používáte kritické myšlení, nakonec se dostanete do rozporu s jakoukoliv ideologií. Když mozek nevypnete v momentě, kdy se dostanete do určité vysněné polohy, dřív nebo později vám dojde, že ani tam asi není všechno ideální. Pro mě bylo klíčové zjištění, zejména při debatách s lidmi ze zahraničí, že moje zkušenost člověka, který přeci jen pár let komunismu zažil, není prostě se západním levým radikalismem kompatibilní. Oni pořád opakovali věci načtené z knížek a já s těmi recepty měl osobní zkušenost. Ale považuji za důležité, že jsem touhle érou prošel, protože mi to pomohlo zformovat si vlastní názory.

na Stream.cz máte svůj Pořad, kde glosujete vysílání českých televizí. Týdenních satirických glosářů společenského a politického dění ve stylu show Johna Olivera je u nás i v zahraničí celá řada, váš formát je minimálně v Česku unikátní. Měl jste nějaký zahraniční vzor? 

Samozřejmě jsem to nevymyslel. Existoval britský formát Screenwipe, který dělal Charlie Brooker, pozdější scenárista série Black Mirror. Jeho záběr byl širší, věnoval se i filmům, měl speciál věnovaný jen zprávám a tak dále, ale to pouštění ukázek z televizních pořadů a jejich komentování jsem viděl poprvé u něj. A přišlo mi zajímavé, že to tady nikdo nedělá, protože na televizi se dívají všichni, byť říkají, že se nedívají. A i když se v nultých letech televizní dominance dost roztříštila, je to pořád velké médium, vzbuzující velké emoce.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite