odvádějí z toho ale nesrovnatelně nižší daně než kdekoliv jinde. Facebook platí ze svého obratu mimo EU mezi 28 a 34 %, zatímco nesrovnatelně menší sazby v Unii se pohybují mezi 0,03 a 0,10 %. Google platí mimo Evropu 9 %. V EU je to 0,82 %. Logika obejití daní je velmi jednoduchá: sídlo v Irsku nebo Lucembursku, kde si s vládou dohodnou speciální daňové pobídky. A všechny obchody se všemi zákazníky po Evropě se fakturují z Dublinu či Lucemburku.
Když si někdo stěžuje na daňové úniky a žádá je doplatit, jako třeba nedávno francouzská vláda žádala po Google 1,1 miliardy eur (28 miliard korun) za nezaplacenou daň za reklamu francouzských zákazníků, právníci technologické firmy žalobu úspěšně odstřelí argumentem, že Google není ve Francii „fyzicky přítomen“. Je tu jen virtuálně. Faktury chodí z Irska. Pařížští správní soudci v první instanci na ten argument přistoupili. Různé evropské země teď vymýšlejí cesty, jak přimět technologické dominátory, aby platili daně jako všichni ostatní, kdo tam podnikají a obchodují. Zatím nejdál se od slov k činům dostala Itálie.
„Italská cesta danit přímo zákazníky, kteří internetovou reklamu nakupují u technologických firem, zatím vypadá realističtěji.“
V parlamentu už leží návrh na digitální daň, jež by se měla začít platit od června.