Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Akcia .týždňa: Presvedč jedného nevoliča

Tvář nevysvětlitelného zla

.ondřej Štindl .echo24 .spoločnosť

Bezvýznamný muž, jenž definoval epochu. Ikonický vrahoun, který nikoho nezabil. Přihlouplý blábolil a temný prorok, jehož duch, bohužel, kráčí dál.

Tvář nevysvětlitelného zla AP Photo/SITA

po šestačtyřiceti letech věznění zemřel předminulou neděli Charles Manson (83), muž, který – slovy spisovatelky Joan Didionové – zabil šedesátá léta, podle jiných zas odhalil dřív skrytou temnou stranu. Kromě zločinů, jichž se dopustil, a životů, které tak či onak zničil, je jeho dědictvím i zneklidňující otázka. Jak se tohle mohlo stát? Příběh zločinů Mansonovy „Rodiny“ je také příběhem lidského sklonu podléhat, jenž si dnešní člověk – často přesvědčený a utvrzovaný o své výjimečnosti a suverenitě – nerad připouští.

Velkým tématem současné doby je rozdělení společnosti dnešního Západu, narůstající nepřátelství mezi jednotlivými tábory, znepokojivě a bizarně působící jevy, které se stávají běžnou součástí veřejného života. To nebezpečně působící rozdělení je ale nicotné s tím, jak rozdělené a poblázněné byly koncem šedesátých let Spojené státy. Země jako kdyby se rozpadala v poryvech nepochopitelných sil, lidé byli bombardováni zprávami o událostech, jež zejména příslušníkům střední a starší generace musely připadat naprosto šílené, do základů popírající pravidla světa, do kterého se narodili. Přitom o nich předpokládali, že budou platit věčně. Ty dva světy, sešněrovaný starý a chaotický nový, do sebe přitom neustále narážely, existovaly v těsné blízkosti a permanentním střetu. Děly se věci – krvavé bouře ve velkoměstských ghettech, politické vraždy, teroristické útoky, střelba do studentů na půdě univerzity, nepopulární a krvavá válka a masové protesty proti ní. Rodiče se hrozili dětí, jež jim najednou mohly připadat jako bytosti z jiné planety.

vraždící děvčata od vedle

V srpnu 1969 došlo v Los Angeles ke zločinu, který svou zběsilostí a nemotivovaností překračoval všechna myslitelná tabu. Několik vrahů přepadlo v noblesní čtvrti Bel Air dům nastupující filmové hvězdy Sharon Tateové, manželky režiséra Romana Polanského. Pozabíjeli pět lidí, kteří zrovna byli přítomni – včetně krásné herečky v pokročilém stupni těhotenství. Nechali po sobě zmatená hesla na stěnách domu, napsaná krví obětí. O den později byla obdobným způsobem zavražděna manželská dvojice LaBiancových, místem činu byl opět honosný dům v bezpečné čtvrti. V tělech obětí dvou útoků bylo celkem 169 bodných ran. Obraz zešílevšího světa, v němž se bezpečí domova ukazuje jako iluze, bez ohledu na to, že ten dům je na velmi dobré adrese. A byla zavražděna těhotná žena, brutálně a nesmyslně. Vrahové byli dopadeni po čtyřech měsících, ani ne tak díky trpělivé policejní práci jako spíš šťastné náhodě – jedna z pachatelek se dostala do vězení kvůli jinému zločinu, chvástala se před spoluvězenkyní, že zabila Sharon Tateovou. Spoluvězenkyně to oznámila.

„Příběh zločinů Mansonovy ‚Rodiny‘ je také příběhem lidského sklonu podléhat, jenž si dnešní člověk nerad připouští.“

Totožnost pachatelů, jejich způsob života a motivy se staly větší senzací než jejich zločiny. Skupinu vrahů tvořily z větší části mladé ženy (samotné vraždy ale většinou spáchal jediný muž mezi nimi – Charles Tex Watkins) a udělaly to, protože jim to nařídil Charles Manson, jejich guru, vůdce hippies připomínající komunu, která žila za městem v opuštěné filmové dekoraci.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia | Zobraziť
.posledné
.neprehliadnite