nesporným faktem je, že takových přestaveb už svět viděl značný počet a podobné nápady jsou stále v kurzu, což dokazují mj. nedávné debaty o nových ruských a amerických polárních ledoborcích.
Používání zdánlivě neškodných „civilních“ lodí jako „zákeřných“ zbraní pochopitelně sahá do velmi vzdálených časů, protože tak běžně jednali středověcí a novověcí piráti. K takové lsti se ale nezřídka uchylovaly i posádky regulérních válečných lodí, např. v konfliktech mezi Anglií a Španělskem. Byla běžnou praxí i mezi korzáry, tzn. muži, kteří stáli mezi piráty a válečnými námořníky, protože byli sice takříkajíc „soukromými podnikateli“, avšak pracovali na základě dohod s určitým státem, na jehož nepřátele na moři útočili.
Jako „korzárské“ se potom běžně (ne však úplně přesně) označovaly také lodě, které si získaly velký respekt během obou světových válek. Oficiálně se nazývaly „pomocné křižníky“ a šlo o původně civilní plavidla, jež byla příslušně přestavěna, přijata do válečných loďstev a vyslána na oceán, aby tam poškozovala námořní dopravu nepřítele. Němci v tom dosáhli mistrovství a jejich lodě jako Kormoran či Atlantis se zapsaly do dějin, když s malými náklady dělaly velké starosti britským kapitánům na všech mořích světa.
„Korzáři“ zpravidla pluli pod vlajkami neutrálních států, jenže než zahájili boj, vyvěsili vlajku Německa, což bylo zcela v souladu s mezinárodním právem. Daleko spornější však byla praxe Britů, kteří na hrozbu německých ponorek reagovali tak, že na zdánlivě bezbranné civilní lodě začali montovat výzbroj. Tyto „Q-ships“ sloužily jako „plovoucí pasti“, jež zahajovaly střelbu na německé ponorky, které se k nim neopatrně přiblížily.
„Mohla by Severní Korea odpálit svoje rakety z upravené civilní lodě, jež by se na pohled nedala odlišit od běžného plavidla?“
Na procesu v Norimberku bylo toto téma pro žalobce samozřejmě velmi nepříjemné a patřilo i mezi příčiny komplikací při souzení německých admirálů Dönitze a Raedera. Bylo totiž jasné, že Spojenci porušovali námořní válečné právo takřka stejně jako Třetí říše. Každopádně to byl poslední konflikt, v němž hrály tyto „zákeřné“ praktiky nějakou úlohu. Technologický pokrok způsobil konec „pomocných křižníků“, protože v moderní válce by byla jejich faktická bojová hodnota zřejmě jen velmi omezená. Nebo snad ne?
Ono „maskování“ lodí totiž přece jen pokračovalo. Na špičku se ovšem zařadil Sovětský svaz, který vlastnil velkou flotilu rybářských, obchodních a oceánografických lodí, z nichž část byla ve skutečnosti vojenská.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.