takto to zdůvodnil Nobelův výbor: ICAN ocenění dostala za upozorňování na „katastrofické humanitární důsledky jakéhokoli použití jaderných zbraní a za své průkopnické úsilí o dosažení smluvního zákazu takových zbraní“.
Chtít svět bez jaderných zbraní je pochopitelné, ale vynořují se tu dvě otázky. Jednak zda je to reálné, jednak zda by to v dohledné době bylo dobré.
Šéfka ICAN Beatrice Fihnová přes agenturu Reuters vzkázala americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi a severokorejskému vůdci Kim Čong-unovi, že jaderné zbraně jsou „ilegální“. „Jaderné zbraně jsou ilegální. Hrozba použitím jaderných zbraní je ilegální. Držení, vlastnění jaderných zbraní a vývoj jaderných zbraní jsou ilegální a musejí být zastaveny.“
„Existence jaderných zbraní plnila po celou dobu od druhé světové války svou odstrašující roli.“
Zní to sice působivě, ale není to pravda. Ilegální by bylo třeba porušení smlouvy nazvané Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení podepsaná v roce 1993. Navazuje na takzvaný Ženevský protokol (Mezinárodní úmluva o zákazu použití plynů a bakteriologických zbraní ve válce), což je mezinárodní dohoda zakazující jako první použít chemické či biologické zbraně ve válce. Mít jaderné zbraně ale ilegální není, pokud to neporušuje žádnou uzavřenou dohodu.
I když to bude znít dost válečnicky (nebo studenoválečnicky), existence jaderných zbraní plnila po celou dobu od druhé světové války svou odstrašující roli. Velmoci si netroufly ani na klasický konflikt, protože by se mohl změnit v jadernou válku a v té by nešlo dosáhnout vítězství podle představ ani rozumných lidí, ani podle aspoň pragmatických cyniků.
Od konce studené války se situace zhoršila v tom, že o členství v „jaderném klubu“ usilují země jako KLDR a Írán a je obtížné jim v tom bránit. S Íránem byla uzavřena dohoda, kterou je ale možné kdykoli porušit, a režim Kim-Čong-una se nikoho neptá. V takové situaci se velmoci nikdy svých zbraní hromadného ničení nevzdají, protože by jim – kromě zdlouhavých a ne moc účinných sankcí – mnoho v ruce nezůstalo. Leda tak použití běžných zbraní, což může znamenat vleklý konflikt, a po sovětských zkušenostech z Afghánistánu a amerických z Vietnamu a Iráku se do toho asi nikdo zbytečně nepohrne.
Zůstává tady samozřejmě jedna vážná věc a to je riziko, že by jaderný konflikt mohl vypuknout náhodou na základě nedorozumění nebo tehdy, kdyby jadernou zbraň získal nějaký duševně narušený vůdce obklopený podobně úchylným okolím. Spekuluje se o možnostech zapojení jaderných zbraní do světového terorismu, což se zatím nestalo, mimo jiné díky jisté technické neschopnosti teroristických vůdců. Nemůžeme vyloučit, že se to jednou může změnit. Pak by tyto zbraně v jejich rukou byly skutečně ilegální, ale asi sotva by to znamenalo, že se jich pak velké země samy zřeknou. Sotva se jich taky zřekne Izrael, pro který je to dost působivá pojistka proti nějaké další agresi. Ostatně Ukrajina se jaderných zbraní zřekla výměnou za územní integritu a víme, jak to dopadlo.
V každém případě z úplného jaderného odzbrojení nebude nic.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.