samozřejmě se opět objevily diskuse o tom, zda to opravdu byly jaderné zbraně, které přinutily „zemi vycházejícího slunce“ ke kapitulaci, a zda neměl větší efekt sovětský útok v Mandžusku. Pozornost by si ovšem zasloužilo také to, proč vlastně Japonsko do druhé světové války vstoupilo.
Do diskusí o příčinách japonské kapitulace se zapojil též americký analytik George Friedman, který vydal zajímavý článek nazvaný „Hrozivá magie atomových zbraní“ (The Terrible Magic of Atomic Weapons). Staví se v něm na stranu většinového názoru a tvrdí, že to skutečně byly především jaderné bomby, co Japonce zlomilo, ačkoli přiznává váhu i Stalinovu útoku. Ale ne proto, že by se tehdy Japonci báli sovětské invaze na ostrovy, nýbrž proto, že tak pozbyli svou (domnělou) poslední šanci vyjednat jakousi přijatelnou dohodu.
Léto 1945 totiž zastihlo USA a Japonsko v situaci strategického patu. Ostrovy byly obklíčené, odříznuté a neustále bombardované, jenže ochota Tokia kapitulovat byla pořád mizivá. Ačkoli v japonské vládě byla i frakce ochotná s Američany mluvit, rozhodně nepřipadalo v úvahu nic jako bezpodmínečná kapitulace. Japonci se tehdy navíc nebáli americké invaze, naopak si spíš přáli, aby k ní došlo, protože (a asi celkem správně) předpokládali, že americké jednotky utrpí děsivé ztráty, které mohly dosáhnout až milionu mužů.
Japonští generálové doufali, že potom Američané přistoupí na příměří či mírovou dohodu, což měla zprostředkovat právě Moskva. Nevěděli o Stalinově slibu západním zemím, že se připojí k válce proti Tokiu, a sovětský útok v Mandžusku byl pro ně obrovským šokem. Navíc udělali opravdu fatální chybu, když se domnívali, že by Američané přistoupili na cokoli jiného než na bezpodmínečnou kapitulaci a faktickou okupaci ostrovů.
Naopak Američané zcela jistě nechtěli čelit obrovským ztrátám, které by invaze přinesla, a tak patrně příliš nepřekvapí, že se při plánování operace Olympic (jak se invaze do Japonska měla nazývat) počítalo i s masivním nasazením chemických zbraní. Vůči Japoncům tehdy panovala v USA opravdu enormní nenávist, takže jakýkoli prostředek, který by zkrátil válku a zachránil životy amerických vojáků, se pokládal za správný.
„Němci měli evidentně zcela mylné představy o sovětském území a lidském potenciálu.“
To byl také důvod, proč se nesetkalo s širším nesouhlasem nejen použití atomových bomb, ale ani plošné bombardování Tokia (při němž podle současných výzkumů zahynulo patrně daleko více lidí než v Hirošimě).
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.