Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jak se pozná pornografie a jak dezinformace

.martin Weiss .echo 24 .spoločnosť

Seznam připravil zainteresovanému publiku pěknou citovou horskou dráhu, když svou politiku vyřazování dezinformačních webů ze služby Sklik zrušil dřív, než ji stačil uvést do praxe.

Jak se pozná pornografie a jak dezinformace Raphael Satter/AP Photo/SITA Ilustračná fotografia falošných správ.

a přitom, co se vlastně stalo? David Slížek na Lupa.cz upozornil, že fakticky nic:

„Tahle novinka ale sama o sobě vlastně žádnou zásadní novinkou nebyla. V praxi pravidla Skliku už delší dobu umožňují vyřazení v podstatě jakéhokoli webu, který by do systému Sklik Partner nechtěl pustit. A nemusí ani uvádět důvod. Stačí se podívat do Pravidel pro partnerské weby, podle nichž se reklamy nesmí zobrazovat na webech „…které jsou v rozporu s dobrými mravy, či které jsou jinými způsoby podvodné a nemorální,“ „s nevhodným (společensky nepřijatelným, vulgárním) obsahem“ nebo „které jsou obsahově slabší (bez kvalitního a smysluplného textu)…“.

Ještě širší pravomoci dávají Seznamu Smluvní podmínky programu Sklik Partner: „Servery Partnera podléhají předchozímu schválení ze strany Provozovatele. Provozovatel si vyhrazuje právo bez udání důvodu zamítnout žádost o schválení Partnerových Serverů pro účast v systému Seznam Sklik Partner.“ Nebo: „Provozovatel si vyhrazuje právo zablokovat účet Partnera bez uvedení důvodu.““

Dosud tyto možnosti firma využívala způsobem, který nebudil ničí pozornost. Takže můžeme to doříct? Seznam ani tak nezavedl novou politiku, jako se manifestačně přihlásil k určitému společenskému trendu. A přitom vznikl dojem, že teď do toho pořádně hrábne, dezinformačním webům se podívá na zoubek a půjde tvrdě po nich.

„Tahle novinka ale sama o sobě vlastně žádnou zásadní novinkou nebyla.“

Někoho tato zpráva vyděsila a mluvili o cenzuře. Bylo jim správně vysvětleno, že o cenzuru nejde. Děkujeme za připomenutí, je nás pár, kteří musíme cca od roku 1990 periodicky vysvětlovat, že když vám někdo do vašeho média nezadá reklamu, není to cenzura. Stejně jako není cenzura, když se nějaký film smí vysílat až po 22. hodině, když divadlo nedostane grant nebo když noviny neotisknou váš nevyžádaný dopis (s čímž se ovšem dá kreativně pracovat – pisateli, který je přesvědčen, že „vy to určitě neotisknete“, jeho dopis určitě otiskněte – zkazili jste mu náladu, a přitom dobře vypadáte).

Někteří novou politiku halasně vítali a byli příslušně nakvašeni, když byla zrušena.

Mně jako adekvátní reakce přišlo pozdržet emoce do té doby, než bude jasné, jak se přesně weby budou vyhodnocovat. Což hned nebylo. Dokonce mi to přišlo jako samozřejmá reakce pro myslícího člověka, který se dívá kolem sebe, a překvapilo mě, že tato reakce nepřevládla. Člověk se stále dozvídá něco nového.

V diskusi pak člověk nalezl exemplární výstavku toho, čemu se říká kognitivní zkreslení. Ačkoli nevěděli, jak to Seznam bude dělat, automaticky předpokládali, že to bude dělat tak, jak jim to bude vyhovovat. Připomněli třeba, že zde existují seznamy dezinformačních webů sestavené některými novináři či iniciativami – aniž by ze Seznamu věděli, že je hodlá využívat. Prostě to domýšleli za něj.

Projevovali intuitivní důvěru v to, že když se jim záměr firmy líbí, bude ho taky provádět dobře, tak, jak by ho prováděli oni.

Nikdo si snad přitom nemyslí, že firma velkosti Seznamu může něco takového dělat na koleně, jen tak si mezi náhodnými kolegy ad hoc říkat „tohle ano, tohle ne“. U firmy formátu Seznamu je třeba předpokládat, že přijme nějaké rozhodnutí, jak to institucionalizovaně dělat. Tak jako všechny velké firmy.

Firmy takovéto úkoly řeší nejrůznějšími způsoby. Lze si teoreticky představit, že by to někdo svěřil skupince mizerně placených studentských brigádníků – vždyť budou vlastně jenom číst, jak těžké to může připadat lidem, kteří pracují třeba na umělé inteligenci?

Samozřejmě se spíš dá čekat, že se Seznam bude chtít odvolat na nějaký vnější standard, případně svěřit rozhodování nějakému specializovanému nezávislému panelu.

Co bude ten standard? Ty novinářské seznamy? Mohl bych teď obšírně vysvětlovat, proč jsou kritéria novinářské práce jiná, v jakém prostředí novináři pracují atd. Místo toho jenom řeknu, že jako člověk, který pracuje v českých médiích dvacet let, bych nerad viděl, aby novináři něco takového dělali. Opravdu ne.

Takže nějaké uskupení zvnějšku, Člověk v tísni? Panel z nějakých autorit? Nikoli náhodou třeba takový Facebook v Německu, kde mu nový zákon ukládá drastické povinnosti ohledně odstraňování nevhodných příspěvků, nechce tuto práci dělat „in-house“, ale najímá si na to externí firmu. Zájemců by jistě bylo dost, a přesně toho typu lidí, kteří na sebe to břemeno někomu zatnout tipec rádi vezmou, se bojím. Máme s různými panely tak dobré zkušenosti? Je třeba připomínat, kdo napsal Andreji Babišovi etický kodex pro jeho média? Je třeba připomínat, kdo skončil v Babišově thinktanku či v různých protikorupčních iniciativách, a jakou reputaci ti lidé kdysi měli?

„Někoho tato zpráva vyděsila a mluvili o cenzuře. Bylo jim správně vysvětleno, že o cenzuru nejde.“

Předpokládat, že Seznam na tuty zvolí správně, tak, jak by se to líbilo vám, je motivované uvažování. A velmi zavádějící. Lidé ze Seznamu rozumí IT, marketingu, řízení firmy. Novinařině a mediální kritice tolik nerozumí – proč by měli? Budou se orientovat podle té nejpovrchnější reputace, osloví nějaké staré pažby, které někdy zahlédli něco takového dělat. A to není vždy spolehlivé vodítko.

Nemluvě o tom, že ti lidé dost možná budou mít nějaký konflikt zájmů. Tak jako ho koneckonců má i Seznam, který je dnes taky producentem obsahu.

A to ještě nejsme u propagandy a dezinformace samotné. Pro někoho je to zřejmě jednoduché – poznají ji, když ji vidí. Tak to řekl soudce amerického Nejvyššího soudu Stewart Potter o pornografii:

„Nebudu se dnes pokoušet blíže definovat materiál, který bývá obsažen v tomto zkratkovitém označení [tvrdá pornografie], a možná by se mi ho srozumitelně definovat ani nikdy nepodařilo. Ale když ji vidím, tak ji poznám, a filmový snímek, o nějž zde jde, jí není.“

(Tím snímkem byl mimochodem film Louise Mallea Milenci s Jeanne Moreauovou, která zemřela minulý týden v krásném věku 89 let).

Nemálo lidí si zřejmě myslí, že s propagandou je to stejné. Ale nevím, jestli by je v tom soudce Potter podpořil – psal tehdy jen jedno ze šesti stanovisek soudu, který se většinově shodl na tom, že Malleův film není pornografie, ale ne na tom, proč.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite