podobně uznalé až nadšené recenze vyšly v hlavních novinách jako Observer, Guardian, Washington Post a další. Autorka učí na Dublinské univerzitě a jako kyberpsycholog spolupracuje s organizacemi, jako je Interpol a FBI, či s Bílým domem. Její pohled je pochopitelně spíš skeptický, protože se setkává hlavně s nebezpečnými či kriminálními dopady digitálních technologií, ale na druhou stranu shrnuje údaje desítek psychologických studií, jež by v atmosféře okouzlení novými aplikacemi unikly pozornosti.
Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře, který nemá čas přečíst skoro 400 stran anglického textu, s hlavními poznatky i psychologickými riziky nových technologií – nebo ho naopak k četbě knihy navnadit. Není to útok či nářek nad internetem, ale pokus o zdravější vztah k Síti. Společnost se následkem digitálních technologií v dobrém i špatném nejenom vyvíjí, ale hlavně velice rychle formuje novým způsobem, o němž je třeba hovořit.
„Síť je něco, co z nás dělá dobrodruhy.“
Zájem o kyberpsychologii neustále roste, protože zejména učitelé si dobře všímají, jak neustálý stav „on-line“ mění chování dětí. Zároveň má stále víc specialistů pocit, že digitální svět se vymkl jakékoliv kontrole. Zejména jev, který můžeme označit jako kybersocializaci, tedy vytváření sociálních vazeb ne na základě kontaktu tváří v tvář, nýbrž na sociálních médiích, se již v masivním měřítku odehrává a zrychluje. Anonymita účastníka se podobá neviditelnosti filmového superhrdiny, ale funguje oběma směry. V krajních případech mohou aktivity na Síti vést k mnoha druhům digitálního násilí. Tím se zabývá rovněž rychle rostoucí skupina forenzních kyberpsychologů, kteří pracují s digitálními stopami, protože prakticky cokoliv, co uděláte na Síti, je nějakým způsobem dohledatelné a zanechává určitý otisk.
opít se internetem
Studie potvrzují, že lidé na Síti jsou více důvěřiví a také mají méně zábran. Kupodivu na Síti snáz uvěříte podezřelé informaci, ale také častěji věnujete peníze na dobročinnou organizaci. Rychleji se vybuduje pocit přátelství a blízkosti a častěji máte pocit, že jste v bezpečí, i když to není pravda. Téměř každý si všiml, jak otevřené, někdy až hulvátské („internetová stoka“) jsou reakce lidí, kteří s něčím nesouhlasí. Tento jev byl mnohokrát popsán např. psychologem Johnem Sulerem jako druh opilosti, při níž jste ráznější, máte snížený úsudek a cítíte méně zábran. Také se mu říká efekt ztráty zábran na Síti (ODE = online disinhibition effect).
V tomto stadiu internetové opilosti snáz najdete podobné lidi a pod pláštěm anonymity vytvoříte skupinu. Tomuto jevu, který bude dál podrobněji popsán, se říká internetové spolčování a označuje se jako „online syndication“. Uvádím anglické termíny, protože česká literatura k tomuto tématu je omezená, takže snáz dohledáte další zdroje, pokud vás budou zajímat. To, co se dnes v souvislosti s internetem děje, bývá přirovnáváno k jedné z největších psychologických a sociálních proměn posledních pěti staletí. Na Síti jsou dnes víc než tři miliardy uživatelů. Během dvou let se prodloužila doba, kdy používáme mobilní telefony, o 65 % a v jedné studii bylo zjištěno, že průměrní uživatelé kontrolují telefon 1500krát za týden.
je kyberprostor skutečné místo?
Mary Aikenová odpovídá jednoznačně: „Ano, je.“ V okamžiku, kdy si prohlížíte zprávy na telefonu, jste psychologicky někde jinde, v nějaké vzdálenosti od lidí, se kterými žijete, od svých dětí a partnerů. Vaše emoce plynou Sítí, ne domovem. Ve skutečném světě si většina lidí umí dobře naplánovat čas, ale na Síti jsme se to ještě nenaučili.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.