obviněným je šedesát let a hrozí jim až desetileté vězení. Akcí StB však byla celá řada, u velké části z nich nebyli viníci nikdy potrestáni, přesto stojí za to si některé připomenout a podívat se, kdo za ně byl (ne)potrestán?
Zdá se totiž, že téměř třicet let po revoluci společnost otupěla a obvinění ze spolupráce s StB již nebudí zdaleka takové vášně. Komunistická strana má dnes v průzkumech kolem 13 procent hlasů, polemizuje se ohledně zastaralosti lustračních zákonů a absurditou je, že bývalí příslušníci StB požívají větší vážnosti u soudu než předkládané důkazy v archivech. To jsou určité indicie k tomu se domnívat, že veřejnost zapomíná a z děr opět vylézá minulost se svou vábničkou o rovnosti a svobodě, o dobrovolném přiznání Horákové, o krásných dobách, kdy až na mandelinku bramborovou – toho amerického imperialistického brouka – jsme se tu měli krásně.
K poučení, jak tento režim „stabilizuje společnost“, nemusíme cestovat do Číny, stačí se ohlédnout do minulosti. Pojďme se podívat na další „skvělé“ akce, které vytvořil tento „báječný“ režim, můžeme doufat, že poučení může mít očistný efekt, a že na spravedlnost – alespoň částečnou – ještě není úplně pozdě.
akce Kameny
Tato utajená akce byla velmi dobře promyšlená a byla nasměřována proti lidem, kteří toužili po únoru 48 po svobodě. Jelikož být svobodným člověk s vlastním názorem byl ve společnosti, jež směřovala ke kolektivnímu myšlení, zločin, mnozí lidé volili útěk ze země. Dodnes se neví, kolika lidí se akce dotkla, kolik životů ovlivnila. Akce byla velmi podlá, naměřena proti lidem, kterých se chtěl režim zbavit. Na hranicích byla umístěna služebna CIC, jež měla americké znaky, figurovali zde lidé oblečení do amerických uniforem, příchozí zde –, domnívaje se, že jsou již za hranicemi Československa –, vyplnili dotazník a byli vyslyšeni, informace poté StB použila proti nim. Celý jejich přechod přes hranice byl bezpečností organizován, aniž by cokoli tušili. Od prvního kontaktu člověkem, ke kterému pojali důvěru, až po samotné nasměrování do pohraniční pasti. Iniciátora akce Kameny se vypátrat nepodařilo, všichni účastníci, které se podařilo dopátrat, již nežijí. Za akci Kameny tak nikdy nikdo potrestán nebyl.
akce Maison
StB podporovala denunciantství na každém kroku. Hodili se jí lidé, kteří byli velmi schopní, spolehliví a hlavně bezpáteřní. Takového člověka STB získala v podobě Vlastislava Chalupy, o jeho dvojí tváří nevěděli ani jeho nejbližší přátelé, a to až do poloviny devadesátých let. Chalupa, pod krycími jmény major Král, dr. Sladký, dr. Černý či agent Maison, má na svědomí několik stovek udání s následkem vězení i smrti, udává se počet 700 uvězněných a 15 usmrcených lidí. Po roce 1948 byl tajně převezen do konspiračního objektu, kde bez nátlaku přistoupil na spolupráci s StB. Založil ilegální Československou stranu práce, jež vyzývala k boji proti bolševismu, provokacemi dostával lidi, kteří mu důvěřovali, do vězení. V roce 1949 emigroval do Francie a později do Spojených států, kde byl opět kontaktován StB k obnovení spolupráce. Cílem bylo vytvoření špionážní sítě mezi emigranty, což Chalupa pod krycím jménem Maison splnil dokonale. Podařilo se mu získat pobočky v řadě evropských zemí, a dokonce StB zaslal heslo na skupinu Milady Horákové. Po zveřejnění informace mnozí lidé vůbec nechtěli uvěřit, že právě tento člověk, kterému důvěřovali, zničil jejich životy. Chalupa se po zveřejnění své minulosti do Čech již nevrátil, zůstal ve Spojených státech. Ke své minulosti se nikdy nepřiznal.
akce Pavouk
Byla akcí naměřenou proti židovskému obyvatelstvu. Pod názvem Akce Rodina se mapovaly rodinné vazby a sbíraly se kompromitující materiály. Motivem k této činnosti bylo vytipování osob a usnadnění přesvědčování ke spolupráci s StB. V roce 1962 byla akce Rodina zastavena, s nástupem normalizace se však objevil nový plán – Pavouk. Snahou bylo získat donašeče z řad židovské obce. StB se soustředila zejména na Židy pracující v ekonomice, umění, vědě a ve sdělovacích prostředcích. Údaje o židovském původu hledala bezpečnost například i v evidenci lidí, kteří žádali přiznání výhod na základě rasové diskriminace. Komunistický režim tak zde navázal na praktiky nacistického gestapa. V prosinci 1989 byly všechny svazky k akci Pavouk skartovány a spáleny. Jedním z hlavních iniciátorů byl Rudolf Slánský (sám později popraven v rámci politických procesů).
akce Kláštery
Byla akce, která směřovala k likvidaci klášterů a katolické církve. Již v roce 1949 se komunistický režim snažil zlikvidovat katolickou církev, a to domluvou s jejími představiteli – neúspěšně. Postupně vznikla Akce K, tedy Akce Kláštery, předcházel ji monstrproces se zástupci klášterů, který skončil na počátku padesátých let. V noci ze 13. na 14. dubna začala akce K. Zlikvidováno bylo 219 řeholních domů a internováno 2376 řeholníků, byl jim zabaven movitý i nemovitý majetek. Podle některých pamětníků docházelo ke znásilňování řádových sester. Mnozí z řeholníků se ocitli ve vězení nebo v uranových dolech mnohdy za komunisty vykonstruovaná obvinění. Církve se komunisté chtěli zbavit právě proto, že nabízela alternativu, což bylo proti myšlence jednotné ideologie. Akce měla za následek nejen zničení života mnoha řeholníků, ale vedla také k devastaci kulturních památek. Za tuto akci nebyl nikdy nikdo potrestán, nikdo nebyl trestně stíhán.
akce Asanace
Byla zahájena na sklonku roku 1977 zejména proti signatářům Charty 77, se snahou přimět je k odchodu ze země. Formy donucování byly různé, od psychického nátlaku a vydírání, až po fyzické násilí. Na rozkaz tehdejšího ministra vnitra Jaromíra Obziny, byly vytipovány určité osoby zejména z řad signatářů Charty, s cílem tyto lidi dostat mimo Československo. StB si na každého takového člověka nechávala vypracovat psychologický profil, podle kterého jednala. Oběti byly vyhazovány z práce, čelily výhrůžkám a anonymním dopisům, včetně fyzického napadání. Mezi tyto osoby se řadí Milan Hlavsa, Jaroslav Hutka, Václav Malý, Pavel Kohout, Pavel Landovský a řada dalších. Po revoluci bylo pravomocně odsouzeno šestnáct osob, všechny tresty byly podmínečné. Jaromír Obzina však nikdy potrestán nebyl, zemřel v roce 2003 před vyřčením rozsudku.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.