další čtyřproudá komunikace dělí sídliště uprostřed a překonat se dá jen po mostě. Přesto se nenaplnily temné vize, že se Vltava po vzoru některých západoevropských sídlišť změní na ghetto. Místní si chválí zákaz vjezdu automobilů mezi paneláky, kde dominují široké zelené plochy se vzrostlými stromy, i dostatečnou nabídku supermarketů.
Za peníze z Evropské unie se šedivé panely překryly novou omítkou, vyměnila se okna a přidaly se lodžie. Žádná nádhera, ale klid a možnost nákupu po návratu z náročné práce. Obdobné zkušenosti mají sídliště v jiných městech. Stejně mohou být Češi spokojeni s důchodovým systémem, který každému nabízí snesitelný život do nejvyššího věku. Žádný luxus, ale jde to bez kritického nedostatku.
Přesto se opakují stížnosti, že se z penzí nedá důstojně žít, a objevují se vize, že budou ještě nižší a že za dvacet třicet let zkrachuje úplně celý systém. Nejen dnešní mládež, možná ani lidé středního věku nemají na důchod nárok. V temných proroctvích se předhánějí znalci i politici, naposledy to na rovinu řekl sám ministr financí Ivan Pilný (ANO). „Penzijní systém samozřejmě dojede, dřív nebo později. Moje děti nebudou dostávat důchod, z čeho by to proboha bylo?“ ptal se v rozhovoru pro Právo a prohlásil, že v bezvýchodné pasti jsou státní systémy penzí všude na světě. Až důchody za pár desítek let skončí, budou lidé pracovat dlouho přes sedmdesátku, a pokud to už opravdu nepůjde, musí spoléhat na potomky. „Tak jako je tomu třeba v Koreji,“ prohlásil posléze ministr v deníku Blesk. Další možností bude žebrání o polévku na nádraží.
opak toho, co řekl Pilný
Pilného výroky jsou v nápadném rozporu se skutečností, že v Česku vznikl jeden z nejpevnějších a nejvýkonnějších důchodových systémů na světě, který by měl bez zásadních karambolů přežít století. Konstatuje to publikace Pensions at a Glance od mezinárodní organizace OECD, podle níž jsou hlavními superlativy relativně nízké náklady systému a přitom účinná ochrana skoro celé populace před chudobou. Náklady na tuzemské důchody nepřekračují devět procent HDP, přitom ve většině vyspělých zemí se za důchody utrácí víc.
„Nejen dnešní mládež, možná ani lidé středního věku nemají na důchod nárok.“
Důvodem je skutečnost, že tuzemští zákonodárci zvolili levnější ze dvou možných modelů. Podle jednoho z nich jsou penze spíše sociální systém, který zachraňuje nejchudší a ostatním zajišťuje nezbytné minimum na stáří. Kdo v Česku celý život pobíral minimální mzdu, bude mít důchod na úrovni 93 procent svého čistého platu (79 procent hrubé mzdy). Člověk s průměrným platem musí vyjít s 64 procenty, a kdo bral o polovinu víc, se musí spokojit s 52 procenty. Obdobný poměr důchodů ke mzdám mají penzisté na Novém Zélandě a v Austrálii, blíží se mu i ostatní anglosaské národy, vyspělé asijské státy, Dánové, Norové, Estonci a Švýcaři.
Nákladnější jsou systémy většiny zemí evropského kontinentu, které vyplácejí každému důchodci zhruba stejný podíl vůči jeho předchozím příjmům. V Nizozemsku je čistý důchod skoro stejně velký jako dřívější čistá mzda, v Rakousku a Portugalsku je nižší jen o deset procent, v Itálii, Maďarsku a na Slovensku o 20 procent, v Německu je nižší o třetinu. Není divu, že se v těchto zemích odvádí na důchody o hodně vyšší částky, často až 15 procent HDP.
Přesto je tuzemský systém tak výkonný, že patříme mezi státy, kde chudoba penzistům hrozí méně než lidem v aktivním věku. Vážné potíže s příjmy mají jen 2,8 procenta seniorů, lépe na tom jsou už jen starší lidé v Nizozemsku.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.