mezinárodní fórum pro studium demokracie (International Forum for Democratic Studies) při americké Národní nadaci pro demokracii (NED) požádalo v rámci svého cyklu Big Question pět specialistů, včetně ředitele Sinopsis Martina Hály, o odpověď na následující otázku: „Vzhledem k hloubce a rozsahu investic do různých forem ‚měkké síly‘, jaké cíle sleduje čínská vláda a jaký z toho má podle vás politický zisk?“
Celý text odpovědí všech dotázaných je k dispozici zde.
Níže uvádíme několik výňatků.
Sarah Cook, Freedom House: Čínská propaganda a cenzura sleduje tři základní cíle: prosazovat pozitivní pohled na Čínu a její komunistický režim; povzbuzovat cizí investice v Číně a vstřícnost vůči čínským investicím v zahraničí; a potlačit projevy, investigativní články a politické komentáře, které líčí čínskou vládu v negativním světle.
Anne-Marie Brady, University of Canterbury: Si Ťin-pching vede v míře ještě větší než jeho předchůdci masivní úsilí o ovlivňování veřejného mínění v zahraničí. Si tomu říká „vyprávět dobrý příběh o Číně“… Klíčové téma v jeho úsilí o projekci vlivu do zahraničí představuje také iniciativa Pás a stezka, jež se dá považovat spíše za masivní propagandistickou kampaň, než skutečně probíhající aktivitu.
Evan Ellis, US Army War College Strategic Studies Institute: Mohli bychom říci, že největším zdrojem čínské měkké síly je velké množství cizinců, kteří doufají v přístup na obrovský čínský trh, k čínským finančním zdrojům a k movitým čínským obchodním partnerům.
Martin Hála, Sinopsis: V konfliktu myšlenek a narativů využívá Čína stále více výhody, jež plyne z uzavřenosti jejího vlastního systému při současném otevřeném přístupu k veřejnému mínění v cizích zemích… V důsledku této systémové nerovnováhy je Čína schopna ovlivňovat světové veřejné mínění i tak, že mu omezuje přístup k autentickým a nezávislým názorům v Číně samotné.
Josh Kurlantzick, Council on Foreign Relations: V roce 2007 jsem vydal knihu Charm Offensive, kde jsem argumentoval, že strategie Pekingu v oblasti „měkké síly“ se zdá být úspěšná… To bylo ovšem v době, kdy byl Peking ještě relativně slabý vojensky a vyhýbal se otevřeným demonstracím vojenské a hospodářské moci. Během posledního desetiletí přes veškeré úsilí Pekingu jeho „měkká síla“ neroste, ale spíše klesá, hlavně v dalších částech Asie… Země jako Vietnam, nebo dokonce Singapur a Indonésie se stále více obávají čínských nároků se sporných vodách Jihočínského moře. Strategie Pekingu v oblasti měkké síly je účinnější v těch částech světa, které jsou méně vystaveny jeho „tvrdé síle“, jako jsou některé části Evropy, Latinské Ameriky a Afriky.
Převzato ze serveru Sinopsis.cz
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.