postupně tuhnoucí thymolinové úsměvy nažehlených moderátorů, koktání politologických expertů a v závěru nefalšované zděšení, zejména v případě stanic s protirepublikánskou, liberálně progresivní agendou: sledovat paniku, do níž nečekané Trumpovo vítězství uvrhlo velká korporátní média, bylo jako pozorovat zánik živočišného druhu puštěný v rychloposuvu.
Videa, ve kterých hrají hlavní roli viditelně nervózní hvězdy americké televizní žurnalistiky, mají na YouTube značnou sledovanost. A zřejmě nejen mezi uživateli, kteří by neudělali krok bez červené čapky s nápisem o obnovení americké velikosti. Důvěra v tradiční média je v dnešních USA na historickém minimu – podle průzkumu prestižního Gallupova ústavu se pohybuje kolem třiceti procent. Ostatně sám Trump opakovaně prohlásil, že jedním z cílů jeho křížové výpravy je i boj proti „nečestným novinářům“.
Zatímco se korporátní média ocitla ve dvojím ohni, kdy se k dlouhodobě klesajícímu zájmu konzumentů nově přidalo i otevřené nepřátelství současné administrativy, mezi mladší populací raketově roste zájem o zcela nový typ žurnalistiky: názorově vyhraněné projekty ve všech odstínech politického spektra, jejichž byznys model a způsob komunikace se čtenáři a diváky připomíná spíš pečlivě budovaný vztah současných popových hvězd s fanouškovskou základnou než klasickou novinařinu, jak ji chápeme v kontextu poválečného Západu. Vzhledem k dominantní světové roli amerického, respektive angloamerického, mediálního provozu se jistě vyplatí tyto trendy sledovat a analyzovat.
soumrak klasické novinařiny
Mapa amerického mediálního trhu je obrovská, přesto si na ní lze vytyčit několik nedůležitějších orientačních bodů: zaprvé klasickou žurnalistiku, jak ji provozují tradiční seriózní noviny, v čele s celosvětovým standardem v oblasti deníků, listy The New York Times či The Washington Post.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.