walter Laqueur, vynikající americký politolog se středoevropskými kořeny (narodil se v roce 1921 ve slezské Vratislavi), vydal v roce 2006 knihu s provokujícím názvem Poslední dny Evropy... (česky vydalo v překladu Petrušky Šustrové NLN). Bez pověr a iluzí tam popisuje cestu, na niž západní Evropa nastoupila a o níž nikdo neví, kam starý kontinent dovede. Nebo možná ví, ale nechce si to raději připustit. Podtitul knihy je velmi výmluvný: Humanistická Evropa nebo islamistická Eurábie?
Laqueur netvrdí nutně, že Evropa směřuje k islamizaci (demografie tomu však lehce nasvědčuje), upozorňuje však, že ten problém tady je a není správné před ním zavírat oči. Popisuje situaci v jednotlivých zemích, rozebírá specifika tamějších islámských menšin, upozorňuje, že mezi nimi jsou značné rozdíly, i když něco mají společné: především to, že s tím, jak roste jejich počet, se radikalizují.
„Co je však největší paradox: po více než 40 letech existence Turků v Německu je situace v tureckých společenstvích horší než v mnoha tureckých městech, například pokud jde o postavení žen.“
Aktuální jsou nyní pasáže, které se zabývají Turky, především Turky v Německu, kde jich žije nejvíc. Šedesát tři procent z těch v Německu žijících Turků, kteří šli v neděli volit, hlasovalo pro posílení pravomocí prezidenta Erdogana, a tedy pro další islamizaci země. Tato poměrně přesvědčivá podpora přišla od lidí, kteří přitom už desítky let žijí v demokratickém zřízení, mnozí se tam již narodili. Dle představ, jež se sluší mezi demokraty vyznávat, by měli již dávno být integrováni a přesvědčeni o výhodách sekularismu a parlamentní liberální demokracie. Jenže opak je pravdou: právě v Německu, stejně jako v Nizozemí, Turci za pokřiku Allah akbar! volí svého vůdce, který jim slibuje více islámu a méně demokracie. Jak je to možné?
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.