kráčím, kromě čtení fundamentů judaizmu, z týdne na týden také přes týdenní odseky pěti knih Mojžíšových, jak je přeložil do českého jazyka rabi Karol Sidon, a pokouším se o subjektivní názor. Ať je mi má troufalost odpuštěna.    

paraša Kir Tisa

Kromě připomínání dalších pravidel pro lid Izraele hlásící se k Tóře, tentokrát při úkonech souvisejících s oběťmi Hospodinu a „instituci“ kněží, úkonů a svátostí. Jádrem této Parši je odvzdání Desatera.

Hospodin Mojžíšovi! A přes něj lidu Izraele. Zákon se vším všudy – na dvou deskách všech deset přikázání.

Lid izraelský, putující pouští z egyptského otroctví v čase kdy Mojžíš pobýval s Hospodinem na hoře Sinaj, se nechal se svést zlatým teletem. 

To selhání bylo tvrdě potrestáno. Mimo jiné tím, že Mojžíš desky se Zákonem rozbil. Lid izraelský dostal druhou šanci. Nové desky, na pokyn Hospodina, vytesal Mojžíš osobně.  

Jonathan Sacks ve svých komentářích k týdennímu čtení Tóry mluví v této souvislosti o Tóře „zdola“. To slovo „zdola“ je podstatné. Svoboda má smysl asi jenom tehdy, když není darovaná, ale vybojovaná. Zde se také rodí základní rozdíl mezi náboženskou ortodoxií a vírou pochybující, diskurzivní…