je to však trend zapadajúci do pocitu aktuálneho diania. Veľká výzva s nejasným vyústením. Moja generácia ho už nezažije. Mlčať však nemôžem. A že sa opakujem? No a?

Ďalej je obsiahla citácia textu, ktorý ma vybudil, aby som sadol za stôl a písal. Prevzal som ho z komunitného portálu ICEJ News… O Izraeli inak a oni zase z:

spoznaj svojho nepriateľa

Ve Francii vyšla kniha, která by měla znervóznět každého, komu ještě něco říká slovo demokracie. Jmenuje se Les Nouveaux Antisémites (Noví antisemité) a její autorkou je investigativní novinářka Nora Bussigny. Nejde o akademickou esej ani o komentář z bezpečné vzdálenosti, ale svědectví z podsvětí radikální levice. Z míst, kde se dnes antisemitismus nešeptá, ale skanduje. Bussigny se na více než rok infiltrovala do francouzského antiizraelského hnutí. Pod falešnou identitou chodila na demonstrace, univerzitní akce, feministické a LGBT protesty, účastnila se workshopů organizací napojených na terorismus. Skandovala slogany o „genocidě“, tleskala davům oslavujícím Hamás a 7. říjen. Ne proto, že by tomu věřila, ale aby pochopila, jak hluboko se nenávist zakořenila a jaký jazyk dnes používá. To, co popsala, je děsivé svou banalitou. Islamisté, radikální levice, samozvaní „progresivisté“, ekologičtí aktivisté i části feministického a LGBT hnutí dnes nacházejí společný jazyk: nenávist k Izraeli a „sionistům“ - starý antisemitismus v novém kabátě. Konspirační teorie o „sionistickém vlivu“, démonizace Izraele, oslava terorismu. Vše zabalené do slovníku lidských práv. O to silnější je, kdo tu knihu napsal. Nora Bussigny není Židovka. Je Francouzka s marocko - arabskými kořeny, která vyrůstala v prostředí, kde se se Židy téměř nesetkala. Sama přiznává, že bez rodičů, kteří ji včas varovali, mohla snadno sklouznout k antisemitismu jako mnozí kolem ní. Právě proto má její svědectví takovou váhu, protože jej nelze smést ze stolu jako „židovskou hysterii“ nebo „izraelskou propagandu“. Za pravdu ale platí vysokou cenu. Výhrůžky smrtí, policejní ochrana, bojkot knihkupectví, obvinění ze zrady a ze spolupráce s „genocidním režimem“. Přesto se kniha stala bestsellerem, získala prestižní politickou cenu a čtou ji především nežidovští Francouzi. Lidé, kteří si začínají uvědomovat, že toto už dávno není jen „konflikt na Blízkém východě“. Bussigny ve své knize nemoralizuje. Jen říká: teď už nemůžete tvrdit, že jste nevěděli. Antisemitismus ve Francii nemizí. Metastazuje. A kdo si myslí, že se ho to netýká, bude jednou velmi nemile překvapen. 

a napriek všetkému povedať životu áno 

Kolektívna vina existuje a nie, že nie. Problém spočíva v slove „kolektívna“. Ani náhodou by ma nenapadlo, v demokracii, vzťahovať to slovo na všetkých katolíkov (židov, moslimov...), všetkých liberálov (konzervatívcov...)..., na celý národ.