úvodem

Pestrými cestami epigenetického přenosu, kulturní evoluce, náboženskými i duchovními praktikami se podobné výroky stávají součástí naší lidskosti i nelidskosti, pokojného soužití i krvavých konfliktů… dějin.

K sepsání tohoto textu jsem byl inspirován při konkrétní příležitosti: Mám se stát v roce 2026 patronem jednoho tisku z fondu knihovny ŽMP. Vybral jsem si Pirkej Avot (Výroky otců) s komentářem rabi Löwa. Bylo to v konkrétním čase a v konkrétním období mého životního cyklu. Bylo to v čase, kdy se civilizační okruh, kde jsem se cítil doma, znovu otřásal v základech. Mluvím-li o základech, mluvím o pravidlech, které jsou hradbami, za kterými hledáme prostor jistot. Jistot pro důstojné žití a umírání.  

Řekl jsem „vybral jsem si“, když jsem měl možnost vybrat si z několika desítek pražského depozitu judaik? Intuitivně. Právě jsem četl skvělou knihu Viktora Malka Mistři židovské moudrosti, jejíž rukopis od Maharala s názvem Cesta života ležel také ve zmíněném depozitu.