Slovensko a emigrácia

možná by nebylo od věci tyto často synonymně zaměňované, nikoliv zaměnitelné pojmy definovat, jak to činí podstatné slovníkové příručky. A možná by bylo dobré použít právě ty slovenské, které budou jistě více „insajdrové“ než od kohokoliv zvenčí. Jako zdroj nám sloužila slovníková databáze bratislavského Jazykovedného ústavu Ľudovíta Štúra

Emigrácia

• vysťahovanie z vlasti, vysťahovalectvo
• nútený pobyt v cudzine, vyhnanstvo, emigrantstvo: žiť v e-ii

Exil

• vyhnanstvo: žiť v e-e
• hromad. ľudia žijúci v cudzine ako exulanti al. emigranti

Diaspóra

• rozptýlenie členov národa al. cirkvi v cudzom prostredí
• vyhnanstvo
• nútený pobyt v cudzine, exil

Je zde rozdíl mezi interpretacemi jednotlivých termínů, v jejich obsažnosti a konotativním kontextu ve srovnání se slovníky českými. Jen jeden příklad, reprezentativní česká Internetová jazyková příručka, která v sobě obsahuje všechny slovníky české slovní zásoby, mluví o pojmu exil takto:

Exil

• nucený pobyt v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů • místo nuceného pobytu, vyhnanství, emigrace: politický exil
• lidé žijící nuceně v cizině, zejména z politických nebo náboženských důvodů, emigrace.

Už z tohoto jednoho komparativního příkladu je evidentní česká ochota k plnovýznamovému pojmenování jevů spojených s odchodem domácí populace do zahraničí. Budeme se snažit v dalším textu používat slova odchod, které je sice naplněno jistým eufemistickým významem, ale jde nám především o fakt opuštění země narození, chcete-li vlasti, byť toto slovo pro jeho zprofanovanou emfázi nemám moc rád.

Odchod Slováků do zahraničí po roce 1900 tvoří významnou kapitolu v dějinách slovenského národa, která zásadním způsobem ovlivnila jeho demografický, sociální a ekonomický vývoj. Jde o vlnu vystěhovalectví, odchodů, započatou ale již ve druhé polovině 19. století, ve 20. století nabyla na intenzitě a změnila svou dynamiku, přičemž v průběhu let měnila své okolnosti, kvantitu a důsledky a podle podmínek se transformovala jako reakce na geopolitické události a ekonomickou situaci.

Hlavními impulzy a příčinami migrace na počátku 20. století byly především okolnosti ekonomické a sociální. Slovensko, tehdy součást Rakouska-Uherska jako Horní Uhry, bylo převážně agrární zemí s vysokou mírou chudoby a zaostalosti, zejména v horských a podhorských oblastech. Nedostatek obdělavatelné půdy, fragmentace pozemků vinou nastavení tehdy platného dědického zákona, nízké výnosy a neexistence pracovních příležitostí v absentujícím průmyslu vedly k zoufalé situaci mnoha rodin, dokonce celých vesnických komunit. Navíc v tom svou roli sehrávala národnostní a sociální diskriminace ze strany maďarských úřadů, která bránila Slovákům v přístupu ke vzdělání a vůbec možnostem povznést se na dobovém společenském žebříčku. Vystěhovalectví, odchod ze země, se tak stalo často jedinou cestou k obživě a nadějí na lepší život.