Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Jsme tu doma déle než kukuřice

.tomáš Němeček .rozhovory .politika

V době, kdy se tradiční pravici nedaří, uspěl v českých senátních volbách konzervativní hrabě Černín. Plným jménem Tomáš Zachariáš Josef Maria Děpolt Rudolf Kazimír Hostislav Czernin.

Jsme tu doma déle než kukuřice LUDVÍK HRADILEK/AKTUÁLNĚ.CZ Je dědicem rodu Czerninů, jedné z tří nejstarších rodin v Česku. Mezi jeho předky patří císařští velvyslanci nebo významní mecenáši umění. Jakou budoucnost má podle něho česká pravice?

černínský palác, sídlo českého ministerstva zahraničí, stavěla vaše rodina, nebo to byli jiní Černínové?

Stavěl to náš předek Humprecht Jan Černín. Skromnost nebyla zrovna jeho typická vlastnost, jak vidno na rozměrech toho domečku. Traduje se, že když hrdě ukazoval Leopoldovi I. téměř dokončené dílo, císař ani nevystoupil z kočáru a odtušil: „Vypadá to jako velká stodola bez vrat.“

Proč se rodina paláce zbavila?

Neutáhla provoz. V 19. století byla budova prodána státu. Nejprve tam byla kasárna, až za republiky se tam usídlilo ministerstvo zahraničí.

Jaké záměry měl s palácem sám Humprecht?

Mělo to být honosné sídlo rodu. Prý si vybral místo tak, aby bylo odtud za pěkného počasí vidět až do jeho oblíbené obce Kosmonosy. On totiž rád stavěl a zamlada na kavalírských jízdách procestoval celou Evropu, takže si sem přivedl italské umělce. Kromě Černínského paláce nebo Kosmonos je to znát třeba na zámku Humprecht u Sobotky. Ten navíc nevypadá jako stodola.

Je to výhoda nebo zátěž, když s takovým jménem kandidujete?

V jedné online debatě někdo napsal, že samo jméno „Czernin“ svědčí o cizorodém prvku. To mě pobavilo. Vždyť my jsme v Česku doma déle než kukuřice nebo brambory!

V polabské obci Dymokury ve středních Čechách, v níž máte zámek, jste se v roce 1998 stal místostarostou. Ale pak jste v dalších dvou volbách neuspěl. Co jste udělal špatně?

Nemá smysl zastírat, že náš návrat do Dymokur nebyl zrovna jednoduchý. Za komunismu jsme se museli vystěhovat až do Krušných hor, kde otec pracoval jako řidič sanitky. Když jsme se najednou vrátili, místní nás už neznali. A otec občas naznačil, že při znárodnění našeho majetku zažil i lidi, kteří se od něj ze dne na den odvrátili. Po návratu jsme taky nepochybně udělali chyby.

Jako například?

Zrestituovali jsme místní sodovkárnu, což byl bývalý pivovar. Lidé od nás čekali kdovíco, jenže jsme neměli peníze a celý obor spíš upadal. Sodovkárna zkrachovala, o práci přišlo čtyřicet místních.

Kdo ji řídil?

Můj bratr, ale lidé ji logicky spojovali s celou rodinou. To byla doba, kdy se mi kolikrát ani nechtělo chodit ven, abych pořád neslyšel výčitky nebo rady. Anebo otec v počátečním nadšení pronajal obci vrácený majetek – třeba místní školku – za symbolické nájemné, víceméně za údržbu. Jenže po čase začal mít pocit, že se o majetek nestarají: tam je upadlá taška ze střechy, tady neopravený okap. Došla mu trpělivost a chtěl tržní nájemné. Nakonec jsme navrhli, že všechny nemovitosti, které slouží obci, s ní vyměníme za pole, kde jsme hospodařili. Ještě jsem k tomu přidal bývalou sladovnu, ohromnou budovu uprostřed obce, která by byla ideální pro hasičský sbor nebo pro zdravotnické služby. Naivně jsem myslel, že to ocení. Místo toho jsem i od zastupitelů slyšel poznámky o danajském daru.

Co je ve sladovně dnes?

Hasičský sbor, lékárna a doktor.

Od roku 2014 jste opět místostarostou. Co jste udělal dobře?

Spíš šlo o to, co dělali soupeři špatně. V minulém období tu vládla divná parta, která vyhodila oblíbeného ředitele školy a různě šikanovala zdejší spolky hasičů a myslivců. Takže lidé hlasovali na protest pro jedno sdružení, které vedl odvolaný ředitel, a pro druhé, kde jsem byl já. První známky toho, že sodovkárna přebolela a místní nás vzali za své, se objevily v roce 2010, kdy jsem poprvé kandidoval do Senátu. Skončil jsem třetí, ale v Dymokurech jsem vyhrál.

Proč jste tehdy ještě do Senátu neuspěl, a teď ano?

Myslím, že tehdy se rozdrobily hlasy pravice. Kdežto teď mě coby kandidáta TOP 09 podpořili lidovci, kteří nepostavili vlastního kandidáta, a ve druhém kole i ODS. A koneckonců i dosavadní senátor za sociální demokracii, který prohlásil, že může mít ke mně spoustu výhrad, ale aspoň mám srozumitelný program a jsem předvídatelný, na rozdíl od hnutí Andreje Babiše. Když jsem v roce 1998 kandidoval v obci, měl jsem pocit povinnosti. Vůči rodové tradici, vůči společnosti, které bych měl nějak splácet to, co jsem od ní dostal. Ale během let jsem ke svému překvapení zjistil, že mě kampaně vlastně začaly bavit. Můj otec byl celoživotní introvert a já jsem v tom dost po něm. Kdykoli měli přijet novináři, tak nastrkával mě a já jsem jim do telefonu říkal – ani nejezděte, všechno už bylo řečeno a natočeno. Dodnes mám trému, když mám mluvit na mikrofon. Ale kampaň vás nakonec přiměje až k určité teatrálnosti, když chodíte od dveří ke dveřím a každý den se bavíte s padesáti lidmi.

Myslíte, že se tradiční pravice v Česku zvedá?

Ani ne. Spíš pořád hyne na úbytě. Ještě na sobě musí pracovat.

Senát je slabší komora parlamentu, takže senátoři obvykle uspějí, jen pokud si najdou své osobní téma. Máte ho?

Na Nymbursku se jedno nabízí. Bývalý nymburský starosta, který pak byl donedávna středočeským hejtmanem, má slabost pro Číňany, navázal s nimi nadstandardní družbu. Strašně toužil mít v Nymburku čínskou průmyslovou zónu. Nemám nic proti Číňanům, ale drásá mě, když vidím krajinu zaplácnutou krabicemi skladů nebo montoven. Ještě navíc na nejlepší půdě v Polabí.

Myslíte, že by lidé raději pracovali na poli než ve skladu nebo továrně?

To mi v kampani taky namítali – že zemědělství má nízkou produktivitu a že takto najde víc lidí práci. Ale práci s nízkou přidanou hodnotou, na jejíž výsledek se pak nalepí Made in China. Kdyby aspoň na střechy těch krabic nasázeli všechny solární panely, které dnes stojí na polích. Druhé téma, které mě zajímá, je osobní a domovní svoboda. Žijeme v době, kdy bude růst tlak na jejich omezování ve jménu bezpečnosti. A třetí – jako lesáka mě trápí srážky se zvěří. Ono to zní okrajově a legračně, jenže podle statistik je to docela častá příčina nehod, za níž jako by nikdo nenesl odpovědnost. V Rakousku se škoda hradí z povinného ručení. U nás to bylo dlouho jen z havarijního pojištění, až v poslední době se praxe víc posouvá k Rakousku.

Co jako konzervativní vlastenec říkáte na národně-konzervativní vlády v Maďarsku a Polsku?

Mně konzervativní nepřipadají, spíš populistické. Ale nestudoval jsem to, zatím o nich málo vím.

„Žijeme v době, kdy bude růst tlak na omezování osobní a domovní svobody ve jménu bezpečnosti.“

V Rakousku jste fandil v prezidentských volbách Norbertu Hoferovi, nebo Alexanderu van der Bellenovi?

 

Celý rozhovor si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite