co se to vlastně děje se Slovenskem a střední Evropou?
Všude na Západě a vlastně po celém světě se šíří zvláštní virus. Vidíme to i na Slovensku a v Česku. Řada lidí se cítí zneuznaně, stěžují si, že se jim vyhnul úspěch a proto nenávidí současné elity. Připomínám, že pro Slovensko a jeho kulturu je to za posledních sto let už pátá tragická cézura, kterými prochází permanentně od roku 1938, od Tisa až po Fica. Divím se, že to slovenská kultura vůbec přežila. V praxi to znamená, že lidé talentovaní, úspěšní a dosud uznávaní, jsou najednou šunt – a teď jdeme k moci „my“.
Někdo odejde do zahraničí, jiní se stáhnou. Talent totiž potřebuje svobodný prostor, aby se mohl projevit. Ale zdá se, že nyní se Slováci podvolují méně než kdysi. Náš problém vznikl už ve starých Uhrách v souvislosti s rozvojem nacionalismu, který způsobil rozpad a zánik Uherského království i katastrofy 20. století. Maďaři jsou na tom vlastně hůř než ostatní Středoevropané, cítí se v Evropě tak kulturně osamělí, že ani nedokážou odhadnout geopolitickou situaci. Je to vidět i teď, během rusko-ukrajinské války, kdy Maďaři nejspíše sní o rozšíření svého území na úkor Ukrajiny.
v nedávno vydaném knižním rozhovoru „Než zmizím“ říkáte, že střední Evropa může být evropskému kontinentu nebezpečná. Jak to myslíte?
Ano, střední Evropu považuji za opravdu velmi nebezpečnou část našeho kontinentu, poněvadž Středoevropané po rozpadu rakousko-uherské monarchie už sto let hledají odpověď na otázku, kam patří. Na Slovensku například stále žije rusofilství a slavjanofilství, což je vlastně originální slovenská intelektuální tradice, která začíná Janem Kollárem a Pavlem Josefem Šafaříkem. Svetozár Hurban-Vajanský byl dokonce panrusista. Samotní Rusové si středoevropské slavjanofilství jako možnost ruské expanze uvědomili až později, koncem 19. století. A tehdy se panslavismus stal jakýmsi převlečeným panrusismem. Jde o formu ruského imperialismu, který ohrožuje střední Evropu.
Myslela jsem si, že v říjnových parlamentních volbách Češi ostatním Středoevropanům ukážou, jak lze zvládnout aktuální problémy a evropskou politickou lenost. Celá Evropa je totiž velmi rozmazlená. Vlastní bezpečnost jsme hodily na Američany a vybudovali jsme si velkou sociální síť, o jaké se lidem v USA ani nesní.
Češi stáli před úkolem, aby si dobře zvolili a mohli být zejména pro Maďary, kteří mají své volby letos v dubnu, příkladem, že populismus a autoritářské tendence lze porazit. Tak byste mohli i nám, slovenské občanské společnosti, která stále ještě bojuje proti Ficovi, dát rovněž naději. Mohl to být vzor i pro Polsko, aby tam volby v příštím roce nedopadly špatně, protože to bohužel také hrozí. Střední Evropa je nebezpečná pro Evropu i proto, že může fungovat jako klín ruského vlivu. To platí bohužel obzvláště o Slovensku.
prezident Havel kdysi inicioval vznik Visegrádu. Co z takzvané V4 zůstalo?
Havlovou myšlenkou bylo dát čtyřem středoevropským národům, Čechům, Slovákům, Polákům a Maďarům, příležitost odložit vzájemné předsudky, bolesti a křivdy. Ale ukázalo se, že nevíme, co se sebou, nejsme schopni spolupracovat. Václav Havel chtěl, aby spolupracující Středoevropané byli motorem evropské integrace. Mohli jsme položit základy společné energetické i obranné politiky – neudělali jsme to! Polsko je regionální mocnost, a proto Havel vždy říkal, že bez Poláků nemá středoevropská spolupráce smysl.
Je tu samozřejmě ještě Rakousko, což je takový osamělý jezdec. Nikam nepatří, neutralita je pro Rakušany posvátná kráva. Navíc je plné ruských peněz. Moji rakouští přátelé dokonce říkají, že musí s Rusy spolupracovat, protože každý větší hotel či lyžařský resort v Rakousku patří ruským majitelům. Vždyť Rakušané prodali do ruských rukou i jedno alpské údolí. Pokud by Rusové opravdu pořádně prohráli válku, kterou vedou proti Ukrajině, tak nevím, co by Rakušané dělali. To by zbankrotovala celá země. Bohužel, Rakousko nemůže Polsko nahradit.
válka Ruska proti Ukrajině a Trumpův návrat do Bílého domu byly budíčkem pro Evropu. Už se skutečně probudila?
Američané se snažili Evropu probudit už dávno, třeba Obama, a nakonec i Biden. A teď Trump k našemu překvapení rovnou a vědomě spolupracuje s nepřátelským Ruskem. To je prostě MAGA. Přestaňme si hrát na to, že mezinárodní smlouvy a instituce, které vznikly po druhé světové válce, mají ještě nějaký smysl. Ne! Henry Kissinger řekl krátce před svou smrtí, že se nám do mezinárodních vztahů vrací „reálpolitika“. To ovšem v praxi znamená: Já jsem silný, já si vezmu, co chci. A vy malí buď zmizte, nebo poslouchejte, případně se staňte prostitutkami. Takto jednají Putin a Si Ťin-pching. Spojené státy teď za Trumpa vystoupily z šedesáti mezinárodních organizací.
v čem jsme chybovali u nás v Evropě?
Chyby samozřejmě vidím i v nás, Evropanech. Jak funguje Rada bezpečnosti OSN? Je pořád v roce 1945! Nebyli jsme schopni za osmdesát let změnit orgán, který dohlíží na bezpečnostně-strategické zájmy světa. Jak je možné, že země jako Francie a Velká Británie automaticky akceptovaly, aby se nástupcem Sovětského svazu v Radě bezpečnosti OSN stalo Rusko? Jistě, chápu, protože do těchto zemí proudily z Ruska obrovské nelegální peníze. Už premiérka Thatcherová otevřela londýnskou City ruským penězům a vlivu.
A pak je tu aféra Epstein, která ukazuje, jak Rusko plánovitě a dlouhodobě korumpovalo západní elity. Jen se podívejte, kolik rakouských a německých vysokých úředníků a manažerů, kolik bývalých francouzských politiků bychom donedávna našli na výplatních páskách ruských firem. Na těch seznamech jsou dokonce i moji přátelé z Rakouska. Ta chamtivost! Chamtivost nás Evropany ovládla! Jde o totální morální selhání. V Evropě pořád mluvíme o tom, že máme jakési své evropské hodnoty, ale toto je absolutní selhání velké části elit.
nemáte obavu o budoucnost evropského kontinentu?
Obávám se, že Evropa sáhne do rezervoáru myšlenek 19. století a do hry se vrátí nacionalismus. Francouzi prosazovali společné evropanství, připravili i Ústavu Evropské unie, kterou však nakonec sami zařízli. A pak na summitu NATO v Bukurešti roku 2008, kdy měly země jako Ukrajina a Gruzie dostat „cestovní mapu“ pro členství v Alianci, to Francouzi společně s Němci udělali znovu. Rusko to jasně pochopilo jako slabost Evropy.
Evropské národy bohužel stále nemají jiný mobilizující příběh než nacionalismus. Mohlo jím být naše společné evropanství. Ano, je možné, že nebezpečí, které nám v Evropě hrozí ze strany Ruska, a jež v podstatě dotvořilo i ukrajinský politický národ, Evropany konečně probudí z letargie. Severské a baltské země, Polsko i Rumunsko varují a správně pochopili, co se děje. Německo je větší problém, protože východní spolkové země se pořád chovají jako postkomunistické. Německo tápe. A je tu i stará tradice prušáctví, k níž patří i vzhlížení k Rusku už od času Hohenzollernů. Takže, ano, mám obavu o budoucnost evropského kontinentu, ale zejména o střední Evropu.
jako by východní Německo bylo stále mentálně spojené s Českem a Slovenskem…
Tady bych si dovolila položit otázku, zdali by pro naše národy nebylo bývalo lepší, pokud by přece jen více trpěly. Nejsem praktikující katolička, ale idea, že nemůžete dosáhnout cíle, pokud neprojdete určitým utrpením, má něco do sebe. Východní Němci dostali okamžitě marku, právní řád, všechno.
I nedávné volby v Česku, které dopadly katastrofálně, chápu jako svého druhu pomstu skupiny občanů nad šedesát let vůči mladším generacím a lidem nějak úspěšným. Ztrácíme mezigenerační solidaritu. Znám to i ze Slovenska, kde sice panuje značný odpor vůči Ficově vládě, nicméně u starší generace, zejména u ovdovělých žen, které jsou osamělé a ztratily svou roli ve společnosti, se ony autoritářské tendence těší významné podpoře. Dostanou třináctý důchod a jednou za rok „od Fica“ karafiát, a to jim stačí.
co byste po zkušenostech s Ficovou vládou poradila občanské společnosti v Babišově Česku?
Dříve bych vám řekla, že i v Česku prostě musíte do ulic. Ale poté, co proběhly velké demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, už víte, co je třeba. Nebude to sice stačit, ale jestli se populisté něčeho bojí, tak je to hlas lidu, kterým se pořád ohánějí. Otázkou však je, jestli je česká společnost připravena vytrvat a scházet se třeba každou sobotu na náměstích, jako to vidíme v řadě měst na Slovensku, nejen v Bratislavě.
Obávám se, že pokud teď Babišovu vládu nepřibrzdíte, tak to půjde mnohem dál než na Slovensku. Víte proč? Tady v českých zemích byl prosovětský komunistický režim mnohem přísnější než na Slovensku. Moje intuice mi říká, že i vláda populismu bude v Česku horší. Dejte pozor, protože to, co Orbánovi trvalo v Maďarsku dvanáct let, u vás se stalo za čtyři týdny. Pak už to nepůjde zastavit. A jestli si myslíte, že když si Babiš s Okamurou podrží imunitu a nebudou vydáni k trestnímu stíhání, že to bude lepší, prosím, nepočítejte s tím.
Ano, v Česku máte více fungujících ústavních pojistek, Senát Parlamentu ČR a Ústavní soud. A také prezidenta republiky Petra Pavla. Český prezident se zatím tváří v tvář Babišově vládě drží, je ale vzhledem ke svým kompetencím slabší, v Česku nemáte poloprezidentský systém jako v Polsku. Na Slovensku i v Česku jsme udělali velikou chybu, když jsme oddělili prezidenta od parlamentu a nezměnili ústavu. S Milošem Zemanem jste si to pak brutálně „užili“.
v čem vidíte naději? A co byste vzkázala českým čtenářům?
Vy přece máte svou českou misi s originální ideou svobody, demokracie a humanity. Pro mne ji reprezentoval Václav Havel, který byl pokračovatelem T. G. Masaryka, byť v jiných podmínkách a v jiné situaci. Vaše občanská společnost musí pěstovat kriticismus i vědomí vaší vlastní síly. Teď jde mimo jiné o to, zdali mladá česká generace vzdělaných holek a kluků vědomě přijme Českou republiku za svůj stát. Trump totiž klidně přenechá střední Evropu Rusům.
Jde také o to, vyprávět si i jinak, pravdivěji, dějiny středoevropských národů – bez sebestředných heroických či naopak martyrologických mýtů. Pokud si mladá česká generace intelektuálů nevybojuje svobodu pro své kritické myšlení a konání, tak jsme opravdu ztraceni. Moje generace odchází. Starší Češi se zavřeli do svých zahrádek, mladší sedí u ohňů a zpívají si o tom, že jsou někde v Texasu. Jděte s tím už do háje, máte na víc!
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.