česká republika patří mezi nejsilnější podporovatele Ukrajiny, ale designovaný premiér Andrej Babiš nyní říká, že tuto podporu už nelze považovat za samozřejmost. Spoléhá na představu, že konflikt vyřeší Spojené státy a velké evropské mocnosti. Co na to říkáte jako expert na střední Evropu, která má vlastní historickou zkušenost s ruskou agresí?
Myslím, že Andrej Babiš bude postupovat opatrně. V zásadě je to oportunista, nikoli ideolog. A ví, jaké jsou nálady české veřejnosti. Bude se snažit vyhovět všem a nevyvolávat konflikty.
měli bychom se obávat, že pokud Rusko uspěje, nezastaví se na Ukrajině, ale bude se snažit rozšířit svůj vliv dále do střední Evropy?
Rusko to už dělá. Například v Rakousku od devadesátých let. Obrovský vliv mělo také v Německu za kancléře Gerharda Schrödera, který po svém konci v úřadu působil od září 2017 jako předseda dozorčí rady ruské ropné společnosti Rosněfť.
vy sám jste ostrým kritikem Západu. Podle vás Rusko neporazilo Ukrajinu, ale poráží spíše nás. Co tím myslíte?
Myslím tím, že Ukrajina stále bojuje. Ale Západ, alespoň velké západoevropské země, vychází z předpokladu, že musíme uzavřít co nejlepší dohodu, jakou lze. Obávám se, že evropští lídři mohou začít vyvíjet na Ukrajinu nátlak.
jak si vysvětlujete roli amerického prezidenta Donalda Trumpa, který soustavně vystupuje spíše na straně agresora než země, jež se mu brání?
Trump si v zásadě myslí, že Putin je „dobrý chlap“ a potenciální spojenec. Systematicky selhává v tom, aby na Rusko vyvíjel tlak. Je hluboce neznalý historie a geografie. Líbí se mu představa „dohody“, zejména takové, která má obchodní rozměr a která prospěje buď Spojeným státům, nebo jemu osobně – nebo obojímu.
co jeho nová bezpečnostní strategie znamená pro Evropu, když je vůči Evropě kritická a nepovažuje Rusko za nepřítele, ale spíše za určitý stabilizační prvek?
To není strategie. Je to soubor sloganů a tezí. Evropa by si měla přestat stěžovat a začít jednat. Čím silnější a rozhodnější bude, tím lépe si dokáže poradit jak s protivníky, tak se spojenci.
podle uniklé verze doktríny chce USA přesvědčit čtyři země, aby opustily EU. Připadá mi to, jako by Bílý dům opisoval z kremelského manuálu. Co si o tom myslíte?
Je tam jasná ozvěna. Ale nakonec se to může stát jen skrze evropskou slabost. Je na nás, abychom tomu zabránili. Velmi pochybuji, že by Italové nebo Poláci chtěli opustit Evropskou unii.
jak daleko jsme podle vás od míru? A za jakých podmínek by ho měla Ukrajina přijmout?
Mír není jen absence bojů. Můžeme se dočkat krátké pauzy, ale základní příčina války spočívá v tom, že Rusko nedokáže tolerovat nezávislé sousedy – a ti sousedé většinou chtějí být nezávislí.
říkáte, že se Rusko nikdy nezastaví, pokud nebude zastaveno. Co musíme udělat, abychom toho dosáhli, a máme k tomu prostředky – i bez Spojených států?
Rusko má ekonomiku menší než Itálie a hluboké strukturální problémy. Po třicet let jsme ho povzbuzovali ke špatnému chování a neměli bychom být překvapeni, že na signály, které jsme vyslali, reagovalo. Evropa může, pokud chce, s Ruskem vyjednávat velmi tvrdě. Ale pokud Evropa nebude u stolu, tak se ocitne na jídelním lístku.
už před dvaceti lety jste předpovídal konflikt mezi Ruskem a Západem, když tomu téměř nikdo nevěřil. Myslíte si, že dnes už dostatečně chápeme, co pro nás Rusko znamená, a že jsme z toho vyvodili potřebné závěry?
Není pravda, že to „nikdo“ neviděl. Ve své knize The New Cold War, kterou jsem napsal v roce 2007, jsem pouze zprostředkoval to, co jsem slyšel, četl a pozoroval během předchozích patnácti let života v pobaltských státech a jinde. Bývalé porobené národy dokázaly vidět a cítit, že se Rusko ve skutečnosti nezměnilo. Dnes je více než milion Ukrajinců mrtvých, zmrzačených, traumatizovaných a zbídačených, protože jsme jim tehdy nenaslouchali.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.