tou dobou byl Solé katalánským státním tajemníkem pro EU a zahraniční vztahy. Mezitím se stal poslancem Evropského parlamentu za stranu Republikánská levice Katalánska (ERC) a katalánská autonomní správa byla nařízením Španělska rozpuštěna. K našemu rozhovoru ve stranické centrále uprostřed Barcelony si stylově oblékl sako se žlutou stuhou v klopě. Nosí ji na znamení solidarity s předsedou ERC Oriolem Junquerasem, jenž kvůli organizaci referenda sedí ve vězení. Tytéž symboly – žluté stuhy – zakrývaly prázdná křesla zatčených nebo do exilu odejitých poslanců, když se pár dní po našem rozhovoru ustavoval v Barceloně nový parlament.
uplynul měsíc od nových voleb, v nichž separatisté potvrdili absolutní většinu. Jaké máte pocity?
Ambivalentní. Na jednu stranu je tu smutná skutečnost, že v Evropě mohou i na začátku 21. století sedět dobří lidé ve vězení za politiku. Za to, že občanům umožnili hlasovat v referendu, což je doufám zásadní vymoženost demokracie. Před čtvrtrokem tady lidi, kteří šli volit, mlátila policie. Na druhou stranu jsme při volbách 21. prosince, vezmete-li v úvahu, za jakých okolností se konaly, dosáhli skvělých výsledků. Beru ty volby jako určitou úlevu. Byla to příležitost světu ukázat, že hnutí za nezávislost v Katalánsku zůstává pořád silné a že strategie předsedy španělské vlády Mariana Rajoye nevyšla.
jakou strategii podle vás Rajoy sledoval?
Vyhnout se politice. Místo aby sedl ke stolu, přednesl nějaké návrhy a o těch se jednalo, rozhodl se pro policejní represi a soudy. A není to jen Rajoy, bohužel jeho postup podporují i socialisté a velká většina španělské politiky.
myslíte, že Rajoy v prosinci počítal s tím, že separatisté po referendu ztratili tah na branku a ve volbách půjdou dolů? Je fakt, že Puigdemontovi nebylo v prvních týdnech po referendu rozumět, co vlastně chce, a že se šířil pocit všeobecného chaosu.
Počítali přesně s tím. Čímž ale zase jednou dokázali, že této zemi nerozumějí, že o nás nemají páru. Co je horší – oni nevyvíjejí žádný zájem porozumět tomu, do jaké míry se tato země v pohledu na národní otázku za posledních několik roků změnila.
odkdy se vlastně ta změna dá definovat?
Ne že by to začalo najednou, jistá touha po větší samostatnosti tu byla dlouho, nicméně já bych bod obratu kladl do roku 2010. Tehdy Ústavní soud zúžil katalánskou autonomii. To byl ten pravý spouštěč. Rajoy teď přesvědčoval nejen sebe, ale celý svět, když říkal: Odstavením samosprávy a vypsáním nových voleb se celá věc vyřeší. Volby přinesou jinou většinu v katalánském sněmu. A ty, světe, můžeš na celou věc zapomenout. Následně byli z výsledku voleb všichni perplex. Že se komise a Evropská unie ve sporu stoprocentně postavily na Rajoyovo stranu, nebylo zrovna inteligentní. Protože pokud se takhle totálně postavíte za člověka, jehož strana pak ve volbách skoro vypadne z parlamentu – PP (Partido Popular, Lidová strana Španělska – pozn. red.) má nově ze 135 křesel čtyři –, znamená to, že jste vsadili na koně, který tu má nejmenší stranu bez práva vytvořit poslanecký klub, který tu nemá žádné starosty, primátory, který je prostě jako slepý.
katalánci jsou výrazně proevropští, ostatně pro hlubší evropskou integraci je i vaše strana a vy osobně. Překvapilo vás při vašich názorech, jak se EU od loňského podzimu chovala?
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.