vzpomněl jsem si na dopis našeho čtenáře Milana Novotného, který se po dlouhých letech s Echem pobavil až v posledním vydání právě u textu kolegy Peňáse. A pan Novotný má pravdu, sem tam by nám lehčí pero prospělo. Jsme nesnesitelně vážní a tu tíhu z nás v příštím roce občas sejme právě Jirka v nějakém pravidelném sloupku. Za celou redakci vám přeji vše dobré v novém roce.
Na věci lze pohlížet různě. Dokonce také pozitivně a se zdravě naivní myslí. Třeba taková prezidentská volební kampaň. Už několik týdnů skoro každý den si lze na nějakém kanále či síti pustit k obědu skupinu osmi mužů, jak sedí srovnáni v řadě a odpovídají na nějaké otázky, na které už odpověděli asi osmnáctkrát. Otázky jsou na jedno brdo a oni musí předstírat, že na ně ochotně a se zaujetím odpovídají. Seance trvá tak dvě hodiny a asi málokdo to vidí celé. Většinou člověk tak omrkne, jestli jsou ti chlápci v pořádku, jestli už z toho někomu nehráblo, ale oni se pořád docela drží a snaží se budit dojem, že do toho stále jdou s vervou a odhodláním. No, někdo už pomalu odpadá, myslím, že jsou mezi nimi aspoň dva, kteří už toho spíš litují – občas je na nich vidět, že je to už nudí a radši by dělali něco jiného, ale drží fazonu, takže já ani nebudu říkat, kdo to je, však máte taky postřeh.
„Je nutné uznat, že se k sobě všichni chovají dosud docela slušně.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.