nám zatím něco podobného naštěstí nehrozí. Lidé, kteří sem přicházejí za prací z Ukrajiny, Polska nebo Slovenska, jsou mimořádně přizpůsobiví a hladce vplouvají do české společnosti. Především proto, že jsou Čechům kulturně a civilizačně blízcí a přijímají místní pravidla a životní styl.
Máme ale jiný problém. Vytvořili jsme si ekonomický model, který postrádá ekonomický smysl. Na investiční pobídky, což prakticky znamená daňové prázdniny a někdy i z peněz daňových poplatníků dotovaná pracovní místa, jsme nalákali montážní linky postavené na levné práci. Na jednom z vůbec nejlepších poměrů cena/výkon v Evropě.
„Migrace levné pracovní síly přináší do společnosti napětí a frustraci.“
A protože k těm linkám se časem přestalo dostávat lidí, začali jsme je dovážet. Vrcholným stadiem byl dovoz takzvaných agenturních pracovníků. To byli lidé, kteří se firmám pronajímali. Nebyli jejich zaměstnanci se všemi právy. Byli to zaměstnanci agentur, které je firmám pronajímaly na dobu, kdy je potřebovaly. Polotovary z montážních linek pak mířily jako součástky do německých výrobků k našim severozápadním sousedům.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.