i v českém veřejném prostoru se obratem zrodila panika, že nám ujíždí vlak a že bychom mohli zůstat v odstavném pruhu. V diskusním Salonu Týdeníku Echo se sešli ekonomové různé politické orientace: liberální ekonom a předseda představenstva firmy Value Added Karel Kříž, dlouholetý šéf České spořitelny Pavel Kysilka, ředitel odboru analýz a informací na Úřadu vlády Michal Pícl a bývalý guvernér České národní banky Miroslav Singer. Ten dnes pracuje v Generali coby hlavní ekonom pro střední a východní Evropu. Jsou to od Macrona prázdné deklarace, jakých jsme byli svědky už vícekrát, anebo je nyní s odchodem Británie na obzoru cosi vážnějšího? Začne z eurozóny vyzařovat dostředivá síla, která zasáhne i příští českou vládu?
Kříž: Zaujalo mě, jak všichni v Česku, kdo dávno abdikovali na její suverenitu, s Macronovým projevem velice ožili a teď plédují za vstup do eurozóny. Říkají: My musíme být v jádru EU, musíme být u rozhodování, v jakémsi rychlejším pruhu. A já se ptám: Co to znamená, ten rychlejší pruh? Eurozóna má posledních deset let pomalejší růst než USA, nemluvě o jihovýchodní Asii, ale taky než řada zemí, které jsou v EU, ale nikoliv v eurozóně: Británie, Švédsko, Dánsko, Česko, Polsko, Maďarsko. Ten údajně rychlý pruh je ve skutečnosti mnohem pomalejší a je v něm taky podstatně vyšší nezaměstnanost. Je to vyprázdněné plkání, naprosto proti českým zájmům.
Pícl: Není pravda, že eurozóna roste pomaleji než USA, eurozóna roste v současné době rychleji.
Kříž: Říkal jsem dlouhodobě. Jestli roste rychleji čtyři poslední měsíce, je to naprosto nezajímavý ukazatel.
Pícl: A k tomu, jestli Macron jenom tak plká, nebo ne: Evropská komise už nějakou dobu vydává diskusní papery o dalším posunu, jímž by se měla vyvíjet EU. Po jistou dobu byly psané v pěti různých scénářích. Jenže ten úplně poslední dokument o prohloubení hospodářské a měnové unie, starý čtyři měsíce, je už jenom v jednom scénáři: chceme integraci prohloubit. Říká, že příští rozpočtový rámec se musí víc soustředit na podporu reforem s užší vazbou na priority eurozóny.
Singer: Což je pro ty státy mimo eurozónu, které se brzy stanou čistými plátci do rozpočtu EU tak jako Česko, dobrá zpráva.
Pícl: Zadruhé dokument říká, že do roku 2025 musí vzniknout pomyslné ministerstvo financí eurozóny s vlastním rozpočtem eurozóny – a to už jsou první kroky k osamostatnění eurozóny vůči EU. Takže si rozhodně nemyslím, že Macron jen plkal. V těch pro nás nejhorších scénářích to nakonec může dopadnout tak, že se otevřou základní smlouvy, eurozóna se v nich definuje jako ta pravá EU a ze zbytku dnešní EU bude jen okraj.
Kysilka: Hrozně moc teď záleží, jaká se vytvoří koalice v Německu, jak silnou roli v ní zaujmou liberálové. Ti se do prohlubování evropské spolupráce moc neženou. Zadruhé Macronovi významně klesla podpora doma. Jiná věc je politický konsenzus tady. Máte pravdu, že jít do voleb se vstupem do eurozóny je po krizi po roce 2009 politická sebevražda. Ale uvidíme, jak se bude názor politiků vyvíjet po volbách, to a předvolební programy mohou být dvě různé věci. Určitě budou sílit hlasy pro vstup ze strany exportně orientovaného průmyslu, protože s tím, jak ČNB opustila kurzový závazek, je koruna odsouzena k posilování.
český export vidí v euru brzdu posilování vlastní měny?
Kysilka: No jistě, za tím je úvaha, že časem by inkasoval ty samé výhody, jaké má Německo nebo Rakousko.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.