účastníci v zhruba osmdesáti městech od východu na západ země požadují vytvoření normálních podmínek pro politickou soutěž a připuštění k prezidentským volbám v roce 2018 nejen Navalného, ale všechny kandidáty, kteří posbírají nutných 300 tisíc podpisů. Stejně tak vystupují proti zatýkání a zastrašování všech, kteří se podílejí na kampaních jiných kandidátů, než jsou provládní.
Sociální sítě celou sobotu plnily obrázky z mítinků z různých měst, kde se lidé sešli a přinesli s sebou ruské vlajky a transparenty. Mnohé z nich nesou „blahopřání“ prezidentovi země k jeho 65 jubileu: Vláďo, v 65 letech se chodí do důchodu. Za 18 let u moci sis užil dost, Vladimire. Čtvrtka života u kormidla, není to trochu moc? Národ Ruska Vás prosí: prohlaste se už carem. Zajímavé srovnání přinesla nezisková organizace Otevřené Rusko: spočítali počet tweetů s hashtagem #VšechnoNejlepšíKNarozeninámPanePrezidente a #JsemProNavalného. Navalnyj dvojnásobně vede.
plíživé autoritářství
Pro tuto demonstraci stejně jako pro všechny předešlé od protestů na Bolotném náměstí roku 2011 je společná jedna věc: ruský režim vyvinul velmi sofistikovanou metodu plíživého potírání opozičních názorů. Rozehnat demonstraci silou je sice chvilkově „efektivní“ řešení, ale nese s sebou následky, což jsme mohli vidět na ukrajinském Majdanu.
„Ruská moc se snaží budovat společnost, ve které se kritika vlády považuje za něco, co se nedělá, co není slušné.“
Rusko zvolilo cestu postupného nenápadného omezování, skrývané za zástupné důvody. Opoziční demonstrace nejsou a priori zakázané, ale potřebují povolení. Úřady nemohou demonstraci zakázat kvůli jejímu účelu, ale mohou vrátit žádost o povolení k přepracování kvůli formálním chybám, zavřít místní úřad kvůli rekonstrukci nebo přesunout místo konání z hlavního náměstí do sídlištního parku na okraji města. Anebo třeba na Martovo pole v centru Petrohradu, kde se měla konat Navalného akce, zrovna na sobotní dopoledne naplánovat přestavbu. A světe div se, opravdu tam od 7 hodin ráno jezdily náklaďáky a vozily hlínu.
rozděl a panuj
K dalším metodám patří popichování různých skupin proti sobě či podpora jejich radikálních frakcí. Protože pokud se aktivisté poperou mezi sebou, vypadá to v tisku rozhodně lépe, než když demonstranty mlátí policie. Dnes například příznivci Komunistické strany Ruska ve městě Južno-Sachalinsk napadli a rozehnali protesty Navalného podporovatelů. Přítomná policie se zrovna dívala jinam.
Nebo „hra na konkurenci“: Když tedy lidé chtějí svobodnou volbu, ať ji mají. Datum opoziční demonstrace čirou náhodou koliduje se dnem bezplatného koncertu známé hudební skupiny, přehlídkou historických aut a na náměstí opodál ještě pro jistotu zadarmo rozdávají koblihy. Kdo asi tak půjde na opoziční mítink na okraji města, kam byl vykázán úřady? Takže v Petrohradě na sobotu pro jistotu kromě přestavby naplánovali ještě průvod motorkářů.
„Ruský režim vyvinul velmi sofistikovanou metodu plíživého potírání opozičních názorů.“
Pamatujete si na vlajkovou aféru s billboardy na české dálnici? Ve městě Tver vymysleli podobnou vychytávku, ale naruby: městský úřad vydal vyhlášku, že použití ruské vlajky na demonstracích je porušením ústavy. Vzhledem k záběrům ze sobotních demonstrací, je jasné, že ruské věznice už definitivně prasknou ve švech, protože vlajku tam má každý druhý.
vězení to jistí
Stejně efektivní je zavřít lídry opozice těsně před akcí: tu několik dní vazby za špatné parkování, tu týden za vyzývání k nepokojům (rozuměj protivládním demonstracím) nebo za statusy na facebooku či videoblog. Navalnyj i lídr jeho kampaně Volkov jsou zadrženi již několikátý den za vyzývání k demonstracím a účasti na nepovoleném mítinku. Do začátku akce byli zatčeni i někteří regionální manažeři a koordinátoři kampaně nebo spolupracovníci ruské neziskové organizace Otevřené Rusko. Celkem na sobotních demonstracích bylo zatím napočítáno zhruba 280 zadržených.
„Sdělením demonstrací bylo vyjádřit, že kritika a svobodná politická soutěž jsou normální.“
A stejně tak je potřeba dětem a mladým lidem vysvětlit, že kritizovat prezidenta země je špatné, protože je to koneckonců prezident země a jako takový si zaslouží úctu, a říkat, že jeho režim je zkorumpovaný, je neuctivé a nemorální. Takže žáci v Samaře v květnu 2017 místo vyučování vyslechli doporučení regionálního ministerstva školství, jak je škodlivé chodit na Navalného akce.
O článcích a reportážích z rubriky „fake news“, kde se může občan dočíst, že za účast na demonstraci se platí nebo že Navalnyj je pedofil a Hitler v jednom, ani nemluvě. Propagandistické weby fungují všude stejně. Stejně tak se ve večerních zprávách v televizi rozhodně o protestech nevysílalo.
kritika není sprosté slovo
Ruská moc se snaží budovat společnost, ve které se kritika vlády považuje za něco, co se nedělá, co není slušné. Tedy že pokud někdo nesouhlasí se stávajícím kurzem, má svobodnou volbu se ho neúčastnit. Chodit do práce, na nákup, do kina, jet na dovolenou nebo na chatu a k těm volbám prostě nejít. Ruský svět se tím nezboří a vláda i občan mají svůj klid.
Sdělením demonstrací bylo vyjádřit, že kritika a svobodná politická soutěž jsou normální. Spousta účastníků stála na náměstích ani ne tak proto, že chce Navalného za prezidenta, ale protože by ve své zemi chtěla rozšířit mantinely veřejného prostoru na takový, kterému se říká demokratický. V současnosti tuto „alternativní“ variantu nejhlasitěji propaguje právě Navalnyj. Variantu, v níž je možné kritizovat prezidenta, i když je prezident a nebát se, že si na mě policie extra posvítí kvůli špatnému parkování nebo mě podmínečně vyloučí ze školy.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.