jako hlavní článek na titulní straně se nachází text s titulkem „Sestra z Bulovky: Český chlap by to neudělal“. Naprosto zjevným cílem textu je ukázat, že pravomocný rozsudek týkající se Afghánce, kterého sestra z nemocnice obvinila ze znásilnění, je nesprávné. Soudní rozhodnutí nazývají noviny „úřední pravdou“ a dává prostor v podstatě pouze „napadené“ ženě.
Je to velmi zvláštní přístup. Redaktor zejména nijak nerozporuje vyjádření z titulku. Jen pro upřesnění ‒ v České republice se oficiálně odehraje jedno až dvě znásilnění denně, předpokládá se však, že je nahlášeno pouhých osm procent z nich. „Podle empirických studií až tři čtvrtiny pachatelů udržovali určitý kontakt s obětí a až jedna čtvrtina pachatelů napadá sexuálně bývalé manželky, družky či přítelkyně,“ uvádí například web stopnasilneni.cz. Ale jak se píše v MF DNES, český chlap by to neudělal.
„Veškerou nenávist, xenofobii a další projevy spisovatel označuje za vlastenectví, které očerňuje zlý Brusel.“
Jelikož MF DNES se v posledních letech specializuje na zničenou civilizaci (když zbude čas mezi zamlčováním kauz Andreje Babiše ‒ ovšem investigativní oddělení už pravděpodobně dávno neexistuje), dalším důležitým počinem pondělního čísla je první díl seriálu Civilizace 2017. Text s titulkem „Od národa k internacionalismu“ napsal Vlastimil Vondruška. Už při přečtení jména autora by se Parlamentní listy měly opravdu začít obávat o své čtenáře, jelikož se zdá, že jim Plesl začal přebírat autory, zatímco dělal porotce Krameriovy ceny.
Vondruškova interpretace historie a současnosti je eufemisticky řečeno často velmi svérázná. Zjevně ale odpovídá pohledu na svět vedení redakce MF DNES, a tak je zmiňovaný text kritikou Evropské unie, která ovšem těží zejména z dojmů, které se v posledních dvou letech podařilo vyvolat u mnoha lidí.
Takže nám pan Vondruška sděluje, že se ve 21. století rozběhla „ideologická zběsilost“, která má za cíl zničit bílého muže, rozšířit multikulturalismus, zlikvidovat národy a vlastenectví (jak se zdá, pan spisovatel také nezná rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem, editorovi to ale nevadilo).
Pan Vondruška navíc také zjevně vůbec nic neví o Evropské unii, protože podle něj prosazuje evropanství, které on sám definuje takto: „…podivně pokroucená představa, že lidé budou šťastní, pokud budou na celém kontinentu jíst stejná jídla, číst stejné zprávy, poslouchat stejné vládce, řídit se stejnými zákony a všichni budou mít stejné mzdy.“ Kde se toto dozvěděl, neuvádí.
„Kdyby vydavatelství Mafra nekoupil Andrej Babiš, pan Plesl by šéfredaktorem nikdy nebyl.“
Stejně tak podle Vondrušky EU hodlá ničit rozdíly mezi národy. Veškerou nenávist, xenofobii a další projevy spisovatel označuje za vlastenectví, které očerňuje zlý Brusel. Fakta ovšem žádná nemá, protože stejně jako jemu podobní „odborníci“ dobře ví, že cílová skupina, pro kterou text napsal, jej bude chválit proto, že potvrzuje to, co si myslí i oni sami, nikoli proto, že by byl text založen na argumentech.
A toto je MF DNES tři týdny před volbami, jediný den po problematickém katalánském referendu (které mnohem lépe zvládly i Lidové noviny) a zejména v den, kdy začíná soud se společností Agrotec patřící do holdingu Agrofert. Že se o tom nic nedočteme, souvisí pravděpodobně s tím, že do stejného holdingu patří i Mafra.
Není to překvapivé ‒ kdyby vydavatelství Mafra nekoupil Andrej Babiš, pan Plesl by šéfredaktorem nikdy nebyl. Rozhodně by se tak nestalo v době, kdy noviny vlastnili němečtí vydavatelé. Úpadek žurnalistiky, který v České republice započal v roce 2013 a na kterém se dnes bohužel zásadně podílejí tištěná média, tak jenom dál hledá své dno.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.