hlavním smyslem toho, co se dnes jmenuje Evropská unie a co se tehdy v roce 1957 v Římě zakládalo jako Evropské společenství uhlí a oceli, Evropské hospodářské společenství a Evropské společenství pro atomovou energii, byl společný obchod a trh. Vycházejíce z myšlenky, že ten, kdo obchoduje, neválčí, byly v italské metropoli podepsány čtyři základní svobody. Volný pohyb kapitálu, zboží, služeb a osob. Cílem byl co nejhladší obchod bez bariér, který měl přinášet co nejlepší vztahy mezi obchodujícími zeměmi. Spolek s jasným a srozumitelným cílem.
Od té doby došlo pod heslem „čím dál hlubší evropská integrace“ k jeho velké degeneraci. Eurodotace, společná měna, migrační kvóty a spol. se těžko vpasovávají do původního smyslu unie obchodu. I když se vždycky najde nějaké technokratické vysvětlení, že to všechno se dělá právě proto, aby jednotný vnitřní trh co nejlépe fungoval. Byť je to na první pohled vysvětlení absurdní. Do původního smyslu se také těžko vejde poručníkování a výhrůžky, jaké dnes Brusel uplatňuje vůči Polsku.
Některé v Římě hlásané svobody naopak zůstaly jen na papíře. Volný pohyb služeb fakticky nikdy nefungoval a velcí Evropané, jako nový francouzský prezident Emmanuel Macron, útočí i na to málo, co se dřív prosadit podařilo.
„Soudě podle Barnierova smýšlení se dá čekat, že se spousta vyjednávací energie bude vybíjet právě na handrkování o rozvodový účet.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.