oblíbené pravidlo hájení čítající sto dní je tady příliš dlouhé. Kdo chce mít alespoň šanci na úspěch, musí klíčové, většinou nepopulární zákony prosadit v nejbližších týdnech po nástupu do funkce. Prezidentské volby bývají v květnu. Parlamentní, z nichž vzejde novému prezidentovi vláda, v půli června. Pak přichází francouzská prázdninová sezona, během níž je potřeba prohnat zákony parlamentem.
Aby na podzim, kdy se všichni – včetně odborářů, připravených hnát lidi demonstrovat do ulic – vrátí z pláží a hor domů, už bylo rozhodnuto. A demonstrace, které pravidelně pokládaly odhodlání francouzských prezidentů zemi reformovat, ztratily smysl.
Republikán Nicolas Sarkozy, který byl v roce 2007 zvolen s velmi ambiciózní agendou, jak vytáhnout zemi z úpadku, narazil mimo jiné kvůli tomu, že ten nejcennější letní čas promarnil. Řešil své soukromí a rozvod. Do reforem, které mimo jiné zpřísňovaly podmínky odchodu do důchodu, se pustil až na podzim. Stávky se naplno rozjely. Sarkozy v nich neustoupil. Měl masivní podporu velké většiny Francouzů. Střet mu ale sebral energii do dalších pokusů o resuscitaci stagnující francouzské ekonomiky.
„Macron, v kampani sázející na svou lidovost, se navíc v Elysejském paláci velmi rychle proměňuje v naparujícího se mocnáře.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.