z nějakého pro českou mysl nepochopitelného důvodu německá ekonomika prosperuje, nezaměstnanost je 5,5 procenta a Merkelová má vysoké volební preference. AfD se nedaří a akcí Pegidy (to je ten spolek, jak tam svá proroctví pronášel Václav Klaus) se účastní stále méně lidí.
„Němci berou problém jako problém a pak ho řeší.“
Všechno se samozřejmě může kdykoli změnit, ale vzhledem k tomu, jakou zátěží už Německo v minulých letech prošlo, by se muselo stát něco mimořádného. Němci nejspíš uvěřili, že na výroku „Wir schaffen das“ něco bude. Tím spíš, že zkušenosti ohledně imigrace se kumulují a povedou k dalším úpravám. Nejspíš se také občanům líbí, že existuje nějaká vize: stlačit nezaměstnanost pod tři procenta, zvýšit bezpečnost navýšením počtu policistů, od roku 2020 postupně odbourávat takzvaný solidární příplatek k daním určený na obnovu a rozvoj spolkových zemích bývalé NDR. Peníze by se pak mohly investovat do infrastruktury. Mohl by se upravit zákon o přistěhovalectví, tedy že by do země mohl přijít ten, kdo má konkrétní pracovní místo. Merkelová na tiskové konferenci hovořila o „Marshallově plánu“ pro Afriku. V případě migrantů, kteří již na území Německa jsou, chtějí konzervativci podporovat jejich integraci.
Na rozdíl od apokalyptického třeštění některých českých politiků prostě Němci berou problém jako problém a pak ho řeší. Ostatně už Masaryk říkal, že rozčilení není program.
Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24.