americké odmítnutí Pařížské dohody způsobilo na celém světě káravé reakce a někdy i poprask, ale je vůbec namístě? Upřímně řečeno, myslím si, že na vládním americkém rozhodnutí proti omezení emisí příliš nezáleží už z toho důvodu, že vypovědět smlouvu trvá celé roky a ani uhelný průmysl nebude schopen nové doly a tepelné elektrárny otevřít ve větším měřítku dřív než za několik let. Ani se do toho nepohrne, protože velké investiční celky by mohla zastavit nová administrativa. V hornictví i energetice se dají větší projekty málokdy uskutečnit dřív než za šest let, a kde v té době bude americká politika?
Myslím, že je namístě pana Trumpa spíš pochválit za to, že funguje jako katalyzátor proměny světa, a to dokonce i v záležitostech klimatu. Především lidé si zvykli na to, že stačí, když budou občas recyklovat a trochu málo šetřit – a zbytek za ně udělá vláda. To je do značné míry omyl, protože politická elita si vždy najde své místo v klimatizované místnosti s hojností tekoucí vody, ale dopady změn – jako vždycky – spadnou na běžné lidi. Několik nových studií se týká vln veder, jež jsou čím dál četnější a delší, což například v Indii nejenom zvyšuje počty úmrtí z vedra, ale také nemocí malých dětí či pooperačních komplikací. Prostě za tepla se bakterie lépe množí a tělo je slabší.
„Kdysi poměrně dávno kdosi otevřel skříňku s džinem klimatické změny, ale teprve o mnoho let později jsme pochopili, že nejde zavřít.“
Trumpovo odmítnutí vrací do hry jedince, firmy a představitele měst. Mám za to, že některé organizace se začnou problémem emisí intenzivně zabývat už jen proto, že jsou v přirozené opozici vůči současné americké administrativě.
na čem doopravdy záleží?
Upřímně řečeno, ani Pařížská dohoda není velká výhra, protože podle všeho nezabrání tomu, aby průměrná teplota povrchu Země nestoupla o 2 °C, nejspíš i víc.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.