bývalý ministr, a tedy člen současného establishmentu, bývalý investiční bankéř, a tedy protagonista globalizace, kromě toho ze všech prezidentských kandidátů největší sympatizant EU.
Nakonec neměl proti Marine Le Penové a její Národní frontě zase tak těžkou práci, když ve druhém kole získal dvakrát víc hlasů než soupeřka. Pouze na faktu, že suverénně vyhrál bez velké námahy, je z celých prezidentských voleb něco opravdu zajímavého. Svými věcnými argumenty nemohl Macron nikoho opravdu přesvědčit, i když je pravda, že argumentace Národní fronty byla ještě horší, a občas dokonce postrádala logiku. Na jedné straně chtěli příznivci Le Penové hájit tradiční evropské hodnoty a na druhé straně byli proti Evropské unii. Větší smysl dávala Macronova marketingová figura, která postavila Francii do čela Unie, a oslovila tak nostalgii po francouzském impériu. Přesto podobné přestřelky nemohou vysvětlit, proč se před rokem skoro neznámý Macron najednou stal prezidentem.
O víkendu proběhly ještě jedny volby. Svůj sněm volila severoněmecká spolková země Šlesvicko-Holštýnsko. Šlo o předposlední test před zářijovými volbami do Bundestagu, ten poslední, v nejlidnatější spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko, bude už za týden. Ve Šlesvicku-Holštýnsku vyhrála suverénně CDU kancléřky Angely Merkelové nad sociálnědemokratickou SPD Martina Schulze, i když to nikdo nečekal. Za SPD přece kandidoval dlouholetý a široce oblíbený premiér Torsten Albig a takoví kandidáti v Německu přece vždy vyhrávají.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.