dokument o tisíci slovech, na němž se dokázali lídři sedmadvacítky dohodnout, je v zásadě prázdným slohovým cvičením o jednotě a nedělitelnosti. Nevystupuje z něj žádný jasný směr, kterým by se chtěla Evropská unie ubírat, aby dokázala získat zpět ztracenou důvěru svých obyvatel.
Bezradnost byla v Římě vidět hlavně na projevech špiček Evropské unie. Polský předseda Evropské rady Donald Tusk se nořil v patosu a sentimentu, ale žádnou konkrétní vizi nenabídl. Pořád to ale ještě byl slušný výkon proti lucemburskému šéfovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi, který lamentoval, že odchod Velké Británie je pro zbývající sedmadvacítku tragédií. Věcně má samozřejmě pravdu. Když klub opouští jeden z nejúspěšnějších a nejatraktivnějších členů, má ten klub zjevně vážný problém. Místo toho, aby Juncker promýšlel, jak s Londýnem vyjednat co nejlepší a nejužší partnerství po odchodu, hledá cesty, jak Brity co nejvíc potrestat a ponížit.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.