obávali se, že volby vyhraje populista Geert Wilders ze Strany pro svobodu, který nejenže chtěl zavřít hranice přistěhovalcům a zakázat islám, ale také požadoval vystoupení země z eurozóny.
Až se zdálo, že to Evropané s ulehčením přehánějí. Odbarvený blonďák Wilders (53 let) sice dlouho vedl průzkumy preferencí, v posledních týdnech před volbami se však propadal, a tak nebyla překvapením skutečnost, že zůstal se třinácti procenty na druhém místě. Navíc nešlo o bůhvíjak fatální porážku. Sám Wilders se po vyhlášení výsledků ani nerozčílil a prohlásil: „Byli jsme třetí nejsilnější stranou Nizozemska. Teď jsme druhá nejsilnější strana. Příště budeme první!“ K tomu upozornil premiéra Marka Rutteho (50), který pro liberální VVD obhájil pozici nejsilnější strany, ať si nemyslí, že se ho zbavil. Z pohledu příznivců tradičních stran je na tom nepříjemné to, že ony výroky nejsou mimo realitu.
příliš mnoho populistů
Ať už dopadl jakkoli, byl šéf Strany pro svobodu fenoménem nizozemských voleb. Po roce 2012 v zemi vládla koalice liberálů a sociálnědemokratické Strany práce (PvdA), jež se stala velmi neoblíbenou záhy po svém nástupu, protože oznámila tvrdé úspory, které zasáhly především střední třídu a důchodce. Podobně jako v Česku v dobách Nečase přispěly tyto úspory k návratu recese. Coby nejlepší alternativa proto Holanďanům dlouho sloužil Wilders, jenž se od začátku profiloval jako odpůrce škrtů a teprve později využil uprchlickou krizi k dalšímu růstu popularity.
Premiér Rutte zvolil v kampani jedinou možnou cestu. Vylíčil Wilderse jako největší hrozbu pro zavedené demokratické poměry Nizozemska a značné části populace dokázal volby popsat jako svůj osobní souboj s nebezpečným a netolerantním populistou. K volbám přitáhl nejvíc lidí za posledních třicet let, a i když proti minulým volbám pět procent ztratil, pořád byl s výsledkem nad dvaceti procenty suverénním vítězem.
Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.