Dnes už paradoxy nikoho nezaskočí. Pseudokonzervativní sedánka naslouchá muži (soudruhovi), který je dlouhodobě jedním z nejhlasitějších papoušků kremelského lhaní. (Krom toho průběžně chválí výdobytky ČSSR a pokroky v dnešní Číně.) Přes různé kostýmy je krevní skupina těch lidí stejná. Spojuje je nenávist k Západu, obdiv k silné ruce na východě a přesvědčení, že za všechno zlo může Brusel.
Blahovy „myšlenky“ nám zprostředkovaly 15. srpna Parlamentní listy. (Na dezinformační weby proklik nedáváme.) Pochlubil se jimi ještě na Telegramu a Facebooku.
„Blaha ve svém vystoupení přirovnal současnou Evropskou unii k Třetí říši ze 30. a 40. let minulého století, přičemž zmínil expanzi na východ, rusofobii a masivní zbrojení evropských zbrojovek. Unii označil za neokoloniální projekt, který jednotlivé členské státy vydírá pozastavováním financí z plánu obnovy, pokud projeví odlišný názor. V této souvislosti hovořil o otevřené fašizaci Evropské unie a uvedl, že Robert Fico byl téměř zavražděn právě kvůli svému odlišnému postoji,“ dozví se trpělivý čtenář.
Ta „Třetí říše“ a „válečná mašinérie“ jsou oblíbené obraty agitátorů, kterým vadí, že evropské země pomáhají napadené Ukrajině a které soudí, že by bylo dobré něco udělat se svou obranyschopností.
Unie od roku 2022 výrazně zvyšuje obranné výdaje a spouští programy jako ReArm Europe, ale nedělá to z nějakých imperiálních choutek. Je to reakce na ruskou agresi proti sousední zemi. Pokud někdo není popleta jako Václav Klaus, tak tu kauzalitu chápe.
Rozdíl mezi zbrojením kvůli obraně napadeného souseda a zbrojením kvůli výbojné válce je zásadní, ale to proruskému Blahovi nevadí. Sankce a podmiňování evropských fondů dodržováním práva nejsou „vydírání“, ale standardní nástroj, který má chránit rozpočet unie a právní stát. Platí to pro všechny členy stejně. Někteří autoritářští papaláši nechápou, že občané jejich zemí jsou zároveň občany Evropské unie. EU je dobrovolné sdružení států a když se stará o práva svých občanů, není to žádný zásah do „vnitřních“ záležitostí, ale do vlastních.
Blaha také vytáhl jednu oblíbenou rekvizitu ruské propagandy a prokremelských agitátorů.
„Na závěr této ekonomické a geopolitické pasáže Blaha podrobil ostré kritice samotné vedení Evropské unie v čele s Ursulou von der Leyenovou a Kajou Kallasovou. Uvedl, že tyto osobnosti nelze brát vážně a že jsou v zahraničí, například v ruských médiích, spíše k pobavení. Příkladem je podle něj právě Kallasová, jejíž manžel v minulosti bohatl na obchodech s Ruskem, zatímco ona sama vystupuje jako největší odpůrkyně Ruska.“
Realita není tak pikantní. Kauza z léta 2023 se skutečně stala. Manžel Kallasové měl podíl ve firmě, která obchodovala s Ruskem. Jenže estonská tajná služba KAPO potvrdila, že žádné sankce porušeny nebyly, manžel svůj podíl obratem prodal a z firmy odešel. Kallasová sama v kauze nefigurovala jako podnikatelka, jen jako manželka. To Blahovi nebrání v tom, aby z toho udělal důkaz osobního pokrytectví celé unijní elity.
Ohledně mučedníka Fica je všechno také jinak. Slovenské orgány po vyšetřování uvedly, že útočník byl politicky motivován a jednal kvůli nesouhlasu s vládní politikou obecně. Nejvyšší soud navíc vyloučil, že šlo o teroristický čin. Nikde v oficiálních závěrech se neříká, že by motivem byl konkrétně Ficův postoj k Rusku nebo k míru. Blaha si z tragické události, kterou nikdo z dnešní opozice nezlehčuje, vyrobil zbraň. Z premiéra dělá symbol a trpitele v boji za mír, aniž by k tomu měl nějakou oporu ve vyšetřování.
Pro nás nejsou nejzajímavější Blahovy žvásty, ale kdo si pozval je vykládat. Domácí pseudokonzervativní scéna, která se ráda tváří jako strážce národní suverenity a tradičních hodnot, si pozvala řečníka, jehož politická linie je v podstatě identická s tou, jakou šíří zdejší proruští aktivisté.
Ve zprávě se dočteme, že „Europoslanec dále zdůraznil, že se Evropská unie sama vmanévrovala do mimořádně těžké ekonomické krize, ze které v současnosti nevidí žádné východisko“. A také: „Podle něj si evropské státy doslova střelily do vlastní nohy, když se samy odstřihly od dodávek levných ruských energií, což vedlo k okamžitému kolapsu evropského průmyslu.“
Blaha pomíjí, že třeba dodávky ruského plynu spadly na zlomek původního objemu už v létě 2022, než byly vyhlášeny sankce. Byl to poslední pokus Kremlu využít energie jako zbraň, než zločinné moskevské juntě sklaplo. Žádný „okamžitý kolaps“ průmyslu se nekonal. Údajní bojovníci za suverenitu by nás ale chtěli vidět závislé na tom, co bude proudit z ruského potrubí. Nevyšlo to a fronty na benzín jsou teď v Rusku.
Národovectví a proruskost se tu provozují konkubinát bez náznaku sebemenšího studu. Obojí spojuje to samé jádro, kterým je nenávist k liberální demokracii (to už je pro ně nadávka) a touha po jednoduchém nepříteli. Internacionála kolaborantů nepotřebuje ideologickou soudržnost. Stačí jí společný nepřítel a ochota přehlížet fakta, když nesedí do jejich pomatené mytologie.
Článok uverejňujeme v rámci spolupráce s denníkom Forum24.