nedávna návšteva Šimkovičovej a okázalé prehlásenia, že treba nadviazať na prerušenú družbu so slovenským ministerstvom kultúry, bola len čerešnička na torte. No vlastne ani torta, ani čerešnička to úplne neboli. Ale poďme po poriadku.

zatuchnutý dych bývalého režimu

V polovici mesiaca mal Klempíř v Poslaneckej snemovni prejav pri príležitosti vyslovenia dôvery novej vláde a zrazu precitli aj takí naivní ľudia ako ja. V prejave odznelo:

„Tahle vláda má jeden společný cíl. Vrátit Česko tam, kam patří. Mezi země, které si věří a které chrání své lidi a nestydí se za svou vlastní sílu. Je to vláda, která chce pracovat pro normální občany. Ne pro aktivisty, ne pro samozvané morální soudce, ale pro lidi, kteří každý den stávají do práce a chtějí žít v zemi, která jim nehází klacky pod nohy. A řekněme to jasně.

Nyní přichází vláda, která má Česko osvobodit. Ne od nějakých vnějších nepřátel, ale od atmosféry strachu, kterou tu za poslední roky vytvořili někteří politici. Nebyl to strach z Ruska, nebyl to strach z Číny nebo z války, co svíral tuhle zemi, byl to strach říci nahlas svůj názor. Strach, že když nebudete opakovat to, co chce slyšet pár samozvaných elit, okamžitě z vás udělají zrádce, škůdce, kolaboranta nebo nepřítele státu.“

ako to čítať?

Z uhladeného manažérskeho prejavu vanie zatuchnutý vzduch bývalého režimu, prejavy komunistov. Respekt v článku Samozvanci a zaprodanci podle Oty Klempíře tento slovník porovnáva s prejavom komunistickej herečky Jiřiny Švorcovej, ktorá predniesla prejav proti signatárom Charty 77. „V prejave vraj hovorila za pracujúcich a pohŕdala tými, ktorí vystupujú ,v neskrotnej pýche a ješitnej nadradenosti‘ proti pracujúcemu ľudu.“