Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Johnny Cash: muž odměněný příběhem

.ondřej Štindl .echo 24 .kultúra

Politika je v Česku výrazně pánská doména, o zdejších politických špičkách se někdy mluví jako o „alfa samcích“. Část z nich se taky prezentuje jako mužná hráz proti hrozbám různého druhu – nebezpečím přicházejícím z ciziny nebo destruktivním ideologiím nové doby.

Johnny Cash: muž odměněný příběhem ap/SITA Johnny Cash býval, jak známo, „bad boy“, propadl ledačemu a prováděl ledacos, kvůli drogám měl taky pár střetů se zákonem.

stavějí proti nim často nespecifikované tradiční hodnoty. Nic na tom by nemuselo být z principu špatně, zpoza hranic může přijít i cosi nebezpečného, módní ideologie mohou být – a v mnoha ohledech i jsou – potenciálně destruktivním způsobem „na hlavu“. Problematická ovšem je ta značně pokroucená, karikovaná verze tradiční maskulinity, kterou ti čeští „alfa samci“ představují – slovy a vůbec chováním. Máloco je tak v tradičním smyslu nemužné jako to přepínání mezi ukřivděnou ufňukaností a agresí, jež je typické třeba pro Andreje Babiše, Tomia Okamuru či Václava Klause, únavný a značně rozšířený „broukismus pytlíkismus“ nebo radost z útoku na slabšího, charakteristická pro Miloše Zemana. Po týdnech a měsících konfrontace s tím mužstvím zhusta pokřiveným křečí afektu bude snad osvěžující připomenout nějakého krásného chlapíka.

„Když se z jukeboxu ozval Johnny Cash, ožili, vítali ho tam, jako kdyby se na místě fakticky objevil.“

Samozřejmě mám na mysli Johnnyho Cashe. Muže v černém. Trochu se mi kroutí prsty nechutí napsat ten milionkrát užitý výraz, ale co se dá dělat. Byl to muž. A v černém chodil. Ta barva mu moc slušela a taky jí vyjadřoval nějaké stanovisko. Říkal, že černou nosí jako výraz solidarity s chudými odstrčenými, vězněnými, všemi, pro něž se používá slovo „loser“. Dnes to může působit jako příklad celebritního aktivismu, v Hollywoodu pomalu není banket, aby se na něm hvězdy neoblékly tak či onak na podporu té či oné kauzy, nevzaly si stužku příslušné barvy. 

V Cashově případě však nešlo o jednorázový projev okázalé ušlechtilosti, ale o vyjádření postoje, jemuž se – může to znít triviálně – dalo prostě věřit. A ti „loseři“ věřili určitě, pamatuju si na dávnou návštěvu skutečně zaplivaného newyorského baru plného dost autenticky působících „existencí“. Když se z jukeboxu ozval Johnny Cash, ožili, vítali ho tam, jako kdyby se na místě fakticky objevil. Považovali ho za svého – a on je asi taky. Nebylo v tom ale nějaké shlížení shůry na všechny ty chudáčky. Spíš vědomí, jistota, že z hlediska věčnosti na tom jsme všichni stejně a že hodně z těch životních vítězství a příběhů úspěchu mohou být jen nákladně převlečené prohry. A Johnny Cash si navíc zažil svoje.

Ve střihovém dokumentu Martina Scorseseho No Direction Home je kratinká pasáž zachycující setkání Johnnyho Cashe a Boba Dylana někdy v 60. letech. Sedí za pianem a zpívají I‘m So Lonesome I Could Cry od Hanka Williamse. Johnny Cash je totálně na mraky – z pití, prášků, kombinace obojího. Zároveň v tu chvíli vypadá jako ten nejkrásnější chlapík na zeměkouli. Jednoduše a dobře oblečený, samozřejmě už trochu „jetý“, kouzlo posiluje zjevná skutečnost, že je mu v tu chvíli úplně jedno, jak vypadá, ale prostě si jenom jaksi nemůže pomoct – skvěle vypadat je jeho přirozeností. Je mu to jedno nejenom proto, že je nadraný, ale taky proto, že zrovna zpívá, drží se těch slov a melodie jako posledního lana, jež ho poutá k pevnině reality a brání ztratit se v intoxikovaném oceánu. 

„Story jeho života má až klasickou formu od narození přes náležité peripetie až ke katarzi a konci.“

Johnny Cash býval, jak známo, „bad boy“, propadl ledačemu a prováděl ledacos, kvůli drogám měl taky pár střetů se zákonem – jistě byly o dost méně epické, než by odpovídalo Cashově pěstované image psance.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

.diskusia
.neprehliadnite