Zdá sa, že máte zablokovanú reklamu

Fungujeme však vďaka príjmom z reklamy a predplatného. Podporte nás povolením reklamy alebo kúpou predplatného.

Ďakujeme, že pozeráte .pod lampou. Chceli by ste na ňu prispieť?

Dobrá píseň o frontě na maso

.jiří Peňás .echo24 .kultúra

„Dny smutku a mraky odlétnou / vysoko k hvězdám, Mléčné dráze / On, vítěz, vztyčen nad Letnou, / na věky bude pomáhati Praze.“ Vítězslavu Nezvalovi proroctví nevyšlo, za pár let po vztyčení se monumentální Stalin zase boural.

Dobrá píseň o frontě na maso wikimedia commons

rozbít obrovský betonový kolos nebylo jednodušší než jej postavit. Příběh Stalinova pomníku patří k těm nejsilnějším a nejbizarnějším v naší moderní historii. Má několik vrstev a rovin a je prodchnut hrůzou, fanatismem, ale také kouzlem ryzího debilismu a Freudem oceňovaného černého humoru. A také normálním lidským strachem.

Je zde příběh análního politického rozhodnutí postavit vožďovi pomník vůbec největší, jaký si lze představit, že na něj bude vidět až od Kolína, jak údajně řekl stalinista Václav Kopecký. Je tu příběh žulového molochu, jeho stavby, zapuštění do svahu, vztyčování, budování a odhalení a brzy zase odstranění, kdy se tisíce tun kamene uprostřed Prahy měly odstranit tak, aby si toho nikdo nevšiml, což byl úkol kafkovsko-ionescovského rozměru. Je tu příběh autora, významného sochaře, kdysi avantgardisty Otakara Švece, který údajně vyhrál proti své vůli a brzy svůj výplod těžce nenáviděl, což ho připravilo o život. A nakonec je tu příběh chybějícího Stalina, prázdného soklu na Letné, vygumované reality, která měla být potlačena, ale o to víc se nafukovala do monstrózního prázdna, jako když se ozývá amputovaná končetina. Literární vědec Vladimír Macura v knize semi(o)fejetonů Masarykovy boty psal o efektu minus-Stalin, kdy je nepřítomnost něčeho významnější, než by byla přítomnost.

„Stalina nahradit obrovským srpem a kladivem, postavit vedle sebe obřího Lenina a Masaryka jako ,dva udatné bojovníky za lidská práva´. “

Je vlastně podivné, že námět tak skandální a epický byl dosud poměrně málo využit. Na to, že pomník stál uprostřed Prahy sedm let (1955–1962), existuje i relativně málo filmových záběrů, neexistuje třeba žádná dobová publikace. Motivy Stalinova pomníku pronikly do literatury, ale spíš jen vedlejšími cestami: nejznámější je asi Hrabalova povídka Zrada zrcadel z Inzerátu na dům, ve kterém už nechci bydlet, popisuje akt destrukce pomníku jako surrealistický výjev. Pak nám musel příběh připomenout Mariusz Szczygieł, jenž Švecův osud učinil jedním ze stěžejních svého bestselleru Gottland. Mnohem menší pozornosti bylo dopřáno knize Žulový Stalin, která vyšla v roce 2008 v nakladatelství Arsci. Její autor, Rudla Cainer, jenž žije od roku 1968 v Rakousku, ji napsal jako svéráznou beletrizovanou literaturu faktu, využil zkušeností kamenosochaře a s prožitkem popsal sochařské práce. Příběh Švece je však tak průrazný a tragiko(komický), že nemohl odolat vystavět ho jako románovou konstrukci, i když je cítit, že své síly v tomhle ohledu přecenil.

Z Cainerovy knihy vychází televizní film Viktora Polesného Monstrum, který měl premiéru v neděli na ČT1. Soustředil se – logicky – na drama Otakara Švece, kterého s přesvědčivou trpkostí hrál Jan Novotný. Jeho figura byla vystavěna jako tragédie konformisty, jenž se stává obětí svého talentu nejen uměleckého, ale i schopnosti vyhovět nárokům moci.

 

Celý článok si môžete prečítať, ak si kúpite Digital predplatné .týždňa. Ponúkame už aj možnosť kúpiť si spoločný prístup na .týždeň a Denník N.

predplatiť

Ak ste našli chybu, napíšte na web@tyzden.sk.
.diskusia
.neprehliadnite