asi Vás nepřekvapí, že to nejsou Velikonoce jakožto svátky plodnosti, v nichž je hlavním motivem bujaré řezání holek, jejichž jekot se tak pěkně odráží v Janáčkových symfoniích. Jsou to pro mě svátky Veliké Noci, během níž se odehraje zvláštní příběh plný tajemství života a smrti. A také to jsou Velikonoce, které upomínají na mnohem starší příběh o vyvedení celého národa z temnoty otroctví na světlo svobody a naplnění.

Náš svět je znovu velmi nebezpečný. Už jsme si mysleli, že žijeme na konci dějin, kdy se už toho moc nestane, kromě pravidelného příchodu nového a ještě lepšího IPhonu. Anexe Krymu, migrační vlna, humanitární katastrofa v Sýrii a vážné ohrožení svobodné společnosti v naší zemi jsou poměrně drsnou srážkou s realitou.

Tato srážka s realitou má ovšem i pozitivní přínos. Učí nás vážit si dobrých věcí, které vůbec nejsou samozřejmé. Je to třeba bezpečí právního státu nebo svoboda projevu. A učí nás také chápat, kdo vlastně jsme.

„Příběh Veliké Noci je vyprávěním o přemožení zla a o vítězství člověka nad smrtí.“

Velký pátek je dnem, který svým poselstvím lásky míří k podstatě křesťanské kulturní identity, jež hluboce ovlivňuje veškeré naše prostředí. A ovlivňuje ho mimořádně dobře. Křesťanská kultura v sobě totiž nese známky velikosti, hloubky a krásy. Nejlepší metodou, jak efektivně bránit evropské hodnoty a evropskou kulturu, je to, že se s nimi budeme identifikovat, budeme je chápat a budeme je mít rádi. Tato kultura nepadne a nezahyne, pokud budeme jejími hrdými nositeli. S tím ani ztrochu nesouvisí nenávist vůči ostatním kulturám a šíření strachu a paniky. To jsou emoce, které jsou naopak poseství křesťanských Velikonoc zcela cizí.

Co se vlastně stalo na Velký pátek? Brzy ráno Jidáš zradil Ježíše a vydal ho ozbrojené tlupě. Na počátku velkopátečního příběhu je zrada zázračného učitele a následný nespravedlivý soud. Justiční vražda byla dokonána i při naprostém vědomí nejvyššího soudce, že odsouzenec je zcela nevinný. Vznešený a krásný člověk byl ostouzen, popliván, zbičován a nesmírně brutálně zabit. Příběh praví, že Ježíš se mohl své potupné popravě vyhnout. Dobře totiž věděl, co ho čeká. A rozhodl se i přes strach a hořkost, že tuto oběť podstoupí. Kdyby se rozhodl utéct, tak dnes žijeme ve zcela jiném světě. Naše města by neměla své katedrály, naše galerie by neměly více než polovinu svých obrazů. Přesto je velmi těžké pro současného člověka pochopit, proč to Ježíš udělal. Co to přesně znamená, když nám věřící lidé říkají, že Ježíš byl ukřižován za naše hříchy? A v jakém smyslu nás vlastně spasil svojí smrtí na kříži?

Je výlučnou otázkou víry či nevíry každého jednotlivce, zda přijme fakticitu a tajemství Ježišovy oběti jako osobní dar. A víra má smysl jedině na základě svobodného rozhodnutí. K tomu se evropská civilizace musela velmi těžce dopracovat. Přitom svoboda otevírá i možnost Ježíšovu oběť nepřijmout a celé jeho poselství ignorovat. Svoboda je totiž riskantní a nebezpečná pro sebe samu. Jenže bez ní nemá vůbec nic svoji cenu.

Ježíšovo rozhodnutí podstoupit krutou smrt bylo svobodné. On se přímočaře a statečně postavil zlu a zdánlivě nechal to zlo nad sebou zvítězit. Jeho bolest má pro věřícího člověka ten konkrétní smysl, že je to úhrada za nezaplacené účty, které vznikají tím, když se lidé chovají nemorálně.

Příběh Veliké Noci je vyprávěním o přemožení zla a o vítězství člověka nad smrtí. O vítězství světla nad tmou. Veškeré mystérium je platné pro každého, kdo má citlivost vůči zázraku našeho života.

Evangelium je nesmírně hluboké a je prosyceno radikální myšlenkou stoprocentního dobra. Ukazuje na konkrétních případech, co to přesně znamená být dobrým člověkem. Je to ohromné drama, které se odehrává mezi relativně malou skupinou lidí kdesi na chudé periferii římského světa. Je to drama mezi krásou narození a hrůzou smrti. Je to drama mezi vínem a krví. Jde tu o základní věci lidského života. Jde tu o spravedlnost jako hlavní téma evropského světa. Jde tu o lásku mezi lidmi, jde o smysl každého individuálního lidského příběhu a v neposlední řadě tu jde o odpuštění. Všechna tato témata, myšlenky a hodnoty jsou jádrem evropské civilizace, která přinesla světu pokrok. Tuto civilizaci spravedlnosti a lásky jsme vždy poškodili a narušili, když jsme tyto myšlenky zrazovali, byť i třeba pod praporem křesťanství.

Naše civilizace bude pevná tehdy, když proti všudypřítomné relativizaci hodnot a lžím bude postaveno pevné přesvědčení, že dobro a pravda jsou objektivní skutečností a že cesta ke spravedlnosti vede přes osobní statečnost i nezbytné utrpení.

Velký pátek stojí svým neskutečně silným obsahem v samotném středu evropského názoru na smysl světa. Nikdo nemá povinnost věřit ve vzkříšení. Ale myšlenka spravedlnosti a myšlenka lásky má takovou hloubku a sílu, že je schopná udělat tento svět dobrým místem pro život.

Príspevok vychádza vďaka spolupráci .týždňa a Fóra 24 (http://forum24.cz/).