hudební mapa pomezí Texasu a Louisiany

Janis Joplin se narodila 19. ledna  1943 v Port Arthuru, texaském městě rafinerií, kde její otec pracoval pro Texaco a kde se člověk snadno mohl naučit, že svět nekončí na hranici města. Za řekou Sabine už začínala Louisiana a s ní jiný noční život: roadhousy, taneční sály, juke jointy, blues, swamp pop, rhythm’n’blues. Mladí z východního Texasu vyráželi „on the line“, za hudbou a také za alkoholem, k němuž se tam dostali dřív než doma.

Z Houstonu přicházeli Bobby „Blue“ Bland a Lightnin’ Hopkins, z Louisiany Slim Harpo nebo Clifton Chenier; Joplin přitom poslouchala také Odettu, country, folk a jazz. Nebyla dítětem jediného žánru. Blues, které později zpívala, tak bylo jednou z vrstev hudebního světa, který poznávala už doma. Port Arthur jí dal hudební mapu i zkušenost s tím, jaké to je do vlastního okolí nezapadat. Pozdější legenda z toho udělala jednoduchý útěk rebelky. Ještě před odchodem už ale věděla, kam jezdit poslouchat.

hlas, před kterým odešla z místnosti

Clementine Hall si pamatovala Janis dávno před klobouky, náramky, boa a veřejnou personou, která na konci šedesátých let vypadala, jako by nikdy nevěděla, co je ostych. Bylo jí osmnáct a zpívat před přáteli se styděla. Jednou přinesla magnetofonový pásek s vlastní nahrávkou, pustila ho a odešla z místnosti. Nechtěla být u toho, až ji budou poslouchat; po návratu ovšem žádala úplně poctivý verdikt.

Když ji přirovnali k Bessie Smith, podezřívala je, že ji jen chlácholí. Hall si vybavovala také první vystoupení: černé beztvaré šaty, vlasy stažené do drdolu, žádný make-up a boty, kterým říkala babičkovské. Veřejná Janis se později stala skoro převráceným obrazem téhle dívky. Hall však tvrdila, že už na staré pásce slyšeli v zásadě ten hlas, který svět poznal o několik let nato. Hlas už měla; teprve hledala způsob, jak před lidmi zůstat v místnosti, když se ozve.